Skleník

Prolezla jsi vegetací a uviděla jsi zvláštní výjev. Zadýchaný Charmeleon stál proti scytherovi. Oba dva za sebou měli už nějaký souboj. "Charmeleone, použij hněv!" vykřikla jeho trenérka. Chameleon vyrazil do boje. Vrhl se dopředu a seknul svými drápy, scyther se vyhnul a zaútočil svými čepelemi. Charmeleon dostal zásah a odletěl dozadu. Chvíli to vypadalo, že je po boji, ale charmeleon měl tuhý kořínek. "Charmeleone, použij plamenomet!" vykřikla trenérka. Charmeleon se nadechl a vychrlil oheň. Scyther se rozletěl přímo proti němu... rozčísl oheň ve dví a bezchybně zasáhl. Charmeleon padl na zem. Scyther dostal také zásah ohněm, ale i tak se vztyčil a bojovně zakřičel. Trenérka vrátila pokémona do pokéballu. "Dobrej souboj, jsi opravdovej bojovník... " řekla trenérka. Scyther se zatvářil mimořádně pyšně, ale pak spatřil vás dva... sekl čepelí o čepel a vykřikl. Bylo to vyzvání k boji a charmander to věděl...

Rachel "Hebi" Allene

Ještě kousek! Říkala si dívka v duchu když znovu uslyšela řev. Už odtamtud nemohli být daleko a to věděla jak trenérka tak její pokémon. Chvíli na to už konečně stáli před svým cílem. Ona už má Charmeleona?! Bylo to první co dívku napadlo, až poté si všimla proti komu vlastně ohnivý tvor bojuje. Byl to Scyther. Kéž by ho tak chytila ona! jenže věděla, že nemůžu na něj útočit když s ním bojuje jiný trenér, a proto vyčkávala. Třeba se něco stane a ona bude mít šanci.. Charmeleon zatím dostával pěkně na frak, bylo vidět, že hmyzí pokémon je doopravdy silný. Měl by proti němu šanci Plamínek? To dívka nevěděla, ale když si vzpomněla na ten souboj s trenérem, věděla, že Charovi se dá věřit a že určitě zvládne cokoliv. Scyther brzy Charmeleona porazil, byl doopravdy rychlí to se mu muselo nechat. "To doopravdy je," zamumlala si dívka tiše pro sebe a pohledem sklouzla k Charovi, který vycenil zuby do úsměvu. Následně je onen hmyzí pokémon spatřil, sekl čepelí o čepel a vykřikl. Že by vyzvání k boji? To se i hned potvrdilo. Bylo vidět, že Modroočko chce zápasit, ale dívčina věděla, že jim moc času nezbývá. "Dobře tedy. Chare, vyskoč, roztoč se a použij žhnoucí útok," vykřikla nakonec dívka s úsměvem na tváři. Třeba to zabere..

Trenérka se posadila kousek stranou, aby pozorovala váš souboj. Charmander se rozhodl, že přijme souboj a začal okamžitě. Jeho otvírací útok byl ohnivý útok, který připomínal vír. Scyther použil své čepele, kterými se částečně přořízl skrze ohnivý útok, část ho zasáhla, ale většina ho minula. Scyther se mihnul kolem, byl pekelně rychlý, ačkoliv bylo poznat, že boj ho již pěkně zmohl. Charmander nestihl zareagovat a dostal zásah, ten sice vypadal hrozivě, ale charmander byl také tuhý chlapík. Kromě toho scyther musel proběhnout vírem, aby mohl zaútočit.

Rachel "Hebi" Allene

Hnědovlasá si všimla, že trenérka která předtím zápasila se Scytherem se posadila kousek stranou a pozorovala jejich souboj. Char tedy začal útočit, ovšem Scyther vírem prolétl, sixe ho část zasáhla, ale nevypadalo to, že ho to moc zmohlo. Následně Plamínka zasáhl Scyther, ovšem Charmander se rozhodl, že se jen tak nevzdá. "Chare, použij ten nárazový útok," zavelela dívka..

Chamander se vrhl dopředu, ale bohužel nevěděl přesně, jak se takový nárazový útok dělá, takže se jen neškodně odrazil od scythera a dopadl na zem. Scyther se vztyčil nad ním a podíval se na něj opravdu ale opravdu nehezky. Charmander se stáhnul trochu do sebe, zřejmě se lehce vylekal...

Rachel "Hebi" Allene

"Chare nevzdávej to, jsi přeci statečný! Použij žhnoucí útok a potom škrábaví útok," zavelela znovu dívka. Všimla si, že Plamínek se stáhl trochu do sebe. Že by se bál? No nebylo divu, kdyby ona stála proti takovému pokémonovi, nejspíše by se také bála. Jenže dívka chtěla, aby Modroočko zvítězil, aby si dodal odvahy. Doufala, že to zvládne.

Charmander se opět nadechl a vyplivl další ohnivý útok. Scyther opět máchl svojí čepelí a prosekl se skrze ohnivý útok. Rozhodně byl zkušený. Charmander se ale nevzdával. Vrhl se do útoku, zableskly se drápy a scyther schytal pár škrábanců. Hned na to ale přišlápl charmandera na zem, což vzhledem k jeho velikosti zase nebylo tak těžké...

Rachel "Hebi" Allene

Hnědovlasá dívka se na chvíli zamračila, ovšem zamračení rychle vystřídal úsměv. Kolik času jim asi tak mohlo zbývat? Určitě ho nemohlo být moc, ale i přesto to ani jeden z nich nevzdával. Když Scyther přišpendlil Plamínka k zemi úsměv opět vystřídalo zamračení. "Použij znovu žhnoucí útok a potom znovu škrábaví útok," prohlásila hned Rachle.

Charmander byl přišlápnutý k zemi a nemohl se zrovna moc hýbat. Nakonec ale otočil hlavu nahoru a vyplivl sloup ohně na Scythera zespodu. Scyther se něměl jak bránit. Oheň ho zasáhl zespodu a plnou silou. Vhůůůůž. Scyther vyplivl obláček termného kouře a podíval se pod sebe. Charmander se mezitím vyprostil a začal usilovně škrábat scythera do stehna... scyther ho odkopnul stranou, udělal krok dopředu. Scytheeeer! vykřikl, útočně křísnul čepelemi o sebe a padl na hubu...

Rachel "Hebi" Allene

Dívka sledovala Modroočka jak se snaží vyprostit, nakonec se mu podařilo otočit hlavu a následně vyplivl oheň na Scythera. Ten to tedy musel schytat pěkně hodně. Nad tím se jen dívka usmála, měli teď navrch. Následně Charmandr přešel do škrábacího útoku a jak bylo vidět, tento útok pokémona už odrovnal. Ještě chvíli stál na nohách, ale nakonec spadl na zem. Rachel co nejrychleji vypustila z pokébalu Parasa a následně ho hodila po Scytherovi. Hnědovlasou zajímalo kolik mají ještě času, ale rozhodně ho tolik mít nemohli, a proto co nejrychleji sebrala ze země pokébal a rozeběhla se plným pokébalem směrem k cíli.

Paras se trochu naštvaně podíval na tebe, pak na charmandera a pak zmizel v porostu. Scyher se mezitím pokoušel postavit, ale pokéball ho zasáhl a už nepustil. Scyther byl zřejmě bojovník, ale po boji se dvěma ohnivými pokémony měl dost. Charmander otevřel tlamu a vyplivl oheň, ne plamínky, které plyval doteď, ale regulerní plamenomet. Pak se vydal za tebou, moc času jistě nezbývalo a zdálo se, že už víc trenérů registruje své úlovky...

Rachel "Hebi" Allene

Paras se díval dosti naštvaně jak na Hnědovlasou tak i na jejího prvního pokémona. Jenže jak bylo vidět, ani jednomu to nijak nevadilo. "Ty jsi se naučil plamenomat!" Vykřikla radostně dívčina dívajíc se na svého pokémona s úsměvem. "Char," prohlásil pyšně s vyceněnýma zubama do úsměvu. Vydali se tedy zpět, aby Rachel mohla zaregistrovat svůj úlovek. Postavila se do řady a následně Plamínka vrátila do pokébalu. Byl unavený, přeci jen zápasil se dvěma pokémony a Scyther byl doopravdy veliký zápasník.

Registrování chycených pokémonů vypadalo nudně. Každý ukázal co chytil, ale vesměs to byla směsice Weedlů a Caterpie, sem tam se ukázal vzácnější kousek, jako Venonat, Paras dokonce jeden Beedrill... prozatím vedl chlápak, který chytil Heracrosse a byl na to velice hrdý. Trenérka, která sledovala tvůj zápas se mohla pochlubit jenom Kakunou. Ukázalo se, že tvůj scyther je sice nádherný úlovek, ale podle rozhodčích neměl na velkého Heracrosse. I tak ti ale vynesl obstojné 2.místo - 2000 peněz a modrou minci a samozřejěm sis mohla nechat svého nového pokémona

Rachel "Hebi" Allene

Dívka se po chvíli zaregistrovala. Všude byli samé housenky, ovšem byli zde i vzácnější kousky. Nejvzácnější byl nejspíše Heracross, kterého chytil jeden z trenérů. Hnědovlasé vůbec nevadilo, že jí uniklo první místo jen o kousek, byla pyšná na Charmandra, který se naučil plamenomet, a taky byla pyšná na to, že měla Scythera. Co více si také přát? S díky si vzala svou odměnu, tedy 2000 peněz a jakousi modrou minci. Následně strčila svou odměnu do kalhot a vydala se ven ze skleníku. Kde asi tak bude Jimmy? Nad tím nakonec jen pokrčila rameny a pokračovala dále.
>> Město

Hanako Chōseki

Celou dobu jsem se prodírala podrostem, který mi už mimochodem několikrát stihl vypíchnout oko, šťouchnout mě do ucha a lišácky se zamotat do mých dlouhých vlasů, odkud jsem ho musela násilím rvát. Ano, smůla se mě držela každým coulem, a i to se odrazilo na výsledku mého hledání hmyzích pokémonů. Bylo zvláštní, že každý na něco narážel, každý si odnášel hmyzí exemplář, jen já prostě ťapkala z místa na místo a nikde nemohla nic najít. Možná to bylo tím, že už se pokémoni natolik báli, že raději už ani nevylézali z úkrytů, aby náhodou nebyli rozdupáni vlnou lidí, která se do skleníku nahrnula. Ale to bych nebyla já, abych odešla s prázdnou! A tak jsem jednoduše pokračovala dál, i přestože již tři čtvrtiny trenérů bylo venku, dívala se všude možně a v náručí držela svého Bulbasaura, jenž šlahouny odhrnoval listy různých velikostí, aby mi usnadnil hledání...

Zdálo se, že hlavní soutěž sice skončila a byla vyhlášena, ale pořadatelé byli ochotní nechat těch pár, kteří zatím neměli tolik štěstí a nenašli nic aby ještě chvíli hledali. Přeci jenom nebyl důvod být nepříjemný na začínající trenéry. Bulbasaur ti vydatně pomáhal odrhnovat vegetaci stranou, až nakonec si uviděla něco pohnout se v trávě... něco jako fialová koule, ale rychlo to zase zmizelo v porostu...

Hanako Chōseki

Prodírali jsme se stále dál touto džunglí, už jsem začínala pomalu ale jistě ztrácet jakoukoli naději, když v tom se několik metrů ode mě rozpohybovalo pár listů a já svýma modrýma očima zbystřila jakousi chlupatou fialovou kuličku. "Počkej, prosíííím!" zakňučela jsem zoufale a rozeběhla se i s Naokim v náručí tím směrem, kde mi zmizel ten neznámý pokémon. Snažila jsem se ho dohnat, byla jsem hladová, unavená a měla jsem žízeň, i přes to všechno jsem ale pokračovala a Naoki mi pomáhal pročišťovat cestu. "Prosím, chci jen dalšího hmyzího kamaráda. Já..." "Bulba Bulbasaur!" Snad i Naoki se mi snažil pomoci v přemlouvání pokémona, který se mi jako jediný ze všech ve skleníku alespoň částečně ukázal...

Pronásledovala jsi šustění listí, ať to bylo cokoliv snažilo se to utéct. Pokračovala si dál v naději, že to znovu spatříš. Nakonec tvůj bulbasaur odklidil z cesty další větev a za ní ste spatřili mladého venonata. Zřejmě to byla právě ta fialová koule, kterou jste pronásledovali. Vypadal trochu vylekaně, ale když vás uviděl tak se zvědavě přiblížil. Nejspíš se bál, že jste něco hrozivého...

Hanako Chōseki

Trvalo to nějakou dobu, než jsme konečně společně s mým Bulbasaurem našli to maličké stvoření, které se před námi snažilo utéct někam do bezpečí. Vlastně jsem se mu ani nedivila, za těch několik desítek minut proběhlo jeho domovem tolik lidí, že z toho musel být vyděšený a nedůvěřivý. "Naoki, nic mu nedělej, ano?" Bulbasaur, ač s nechápavým pohledem, přikývl na moji prosbu a já ho položila na zem, sama jsem si též dřepla zadkem na hlínu a začala šátrat ve své cestovní tašce, přičemž jsem očkem sledovala, jestli mi ta roztomilá kulička nikam neodběhne. Po chvilce jsem vytáhla dvě jakési sušenky, které podle všeho měly být pokémoní keksíky, jeden jsem dala svému Bulbasaurovi, jež ho hladově zhltl a druhý jsem nabídla Venonatovi. "Jsi extrémně cuto, víš to?" Usmála jsem se na chundeláče a přitom schytala mírně zamračený pohled od svého Bulbasaura. "Ty jsi též můj roztomilý Bulbasaur, neboj." Pohladila jsem Naokiho a vedle sebe ještě odložila pokéball, aby Venonat viděl, že se ho nesnažím obelstít. Chtěla jsem si vyzkoušet nějakou novou metodu, vždy bylo lepší si důvěru pokémonů získat a zasloužit, než-li je násilně chytit a nedat jim šanci na seznámení. "Bulbasaur, Bulba, Bulba!" Kdo ví, co se Bulbasaur snažil Venonatovi povědět, možná něco typu, že jestli půjde s námi, tak procestujeme ostrov, bude mít nové kamarády a určitě zmínil něco, že mám vždy fůru jídla...

Venonat si vás zvědavě prohlížel, zřejmě ještě nikdy neviděl bulbasaura. A nejspíš ho opravdu vyděsila velká skupina lidí, co se prohnala jeho domovem. Když ale dostal keksík, tak vypadal nedůvěřivě, dokud neviděl, že bulbasaur snědl také jeden. Opatrně ukousl růžek a hned na to zbaštil keksík celej. Zřejmě mu chutnal, protože viditelně pookřál. Asi to co jedl normálně nechutnalo tak dobře, jako tohle.

Hanako Chōseki

Když si ode mě ten roztomilý chlupáček vzal keksík, téměř jsem vyjekla radostí, ale dokázala jsem nějak udržet pocity na uzdě, protože jsem se bála toho, abych svůj maličký objev náhodou nevyděsila. "Je to dobré, no ne?" Zaculila jsem se, když v tom mé další hledání dobroty zarazil kručící žaludek, očividně i on chtěl najíst, jenže já zrovna nyní nic pro sebe neměla a ačkoli by pokémoní keksíky mému zažívání nejspíše nic neudělaly, myslela jsem spíše na dobro ostatních. Podala jsem Venonatovi další keksík a téměř zamilovaně ho pozorovala, Naoki dostal taktéž jeden, který v něm opět zmizel rychlostí blesku. Očividně však už můj kukuč Bulbasaurovi nevadil, protože si uvědomil, že tento Venonat by byl zaručeně lepším parťákem než ta protivná Wurmple, která se s ním nechtěla kamarádit a pořád se držela u mé Caterpie. "Nechci s tebou bojovat, ale nevím, jak dlouho takto budu moci vydržet, moji ostatní kamarádi též čekají, až si je zase vyzvednu." Smutně jsem sklopila oči a dívala se na svůj pokéball, který si nehnutě ležel vedle mě. "Ah, škoda, že mi ani jeden z vás nerozumí..." Naoki při této větě jaksi zpozorněl a zadíval se mi do očí, z ničeho nic najednou sebral šlahouny pokéball a přisunul ho kousek k Venonatovi. Očividně ani on na něj nechtěl jít násilím, kdo by též chtěl, já zůstala tak nějak paralyzovaná a duchem nepřítomna...

Venonat si rád vzal další keksík a opět se do něj s chutí pustil. Když jsi na něj mluvila tak jen lehce naklonil hlavu na stranu (což bylo celkem umění vzhledem k tomu že byl hlava s nohama). Nicméně opravdu byl trochu menší, než ostatní venonati, asi byl mladý, nebo jen prostě menší? Nicméně jakmile uviděl pokéball tak se postavil do něčeho, co mohl být stejně bojový postoj jako cokoliv jiného. Pak se rozeběhl a narazil do bulbasaura. Místo aby mu něco udělal tak jen spadl na zadek (resp. zadní část hlavy?). Nemělo to na něj žádný účinek.

Hanako Chōseki

Nevím proč, ale Venonat byl opravdu k sežrání, když se snažil dělat grimasy jako každý jiný pokémon. Z mého transu mě probudilo až hlasité zavrčení Naokiho, kterému se opravdu zrovna nelíbilo, že mu fialová kulička oplatila jeho laskavost útokem. Věděla jsem, že toto nedopadne dobře, Bulbasaur byl sice pohodář, ale když se mu něco nezdálo, dokázal se rychle přehodit na bojový mód. "Naoki, nedělej to!" Rychle jsem se vyšátrala na všechny čtyři a dříve, než Naoki stihl úder Venonatovi oplatit, jsem si před chlupáče sedla a rozpažila ruce, abych případně zabrala co největší prostor. Najednou jsem sebou prudce ucukla směrem dopředu a sevřela ruce v pěst, přímý náraz od Naokiho nebylo žádné pohlazení, nemálo mě zabolela záda, ale i tak jsem se na Venonata smála a nevšímala si bolesti. "Naoki, uklidni se, prosím. Nemám ráda bezvýznamné boje a kor ještě s pokémony, kteří se už takto bojí." Naoki se na mě nejprve díval dost vyděšeným výrazem, jež se posléze změnil v posmutnělý, přišel opět ke mě a s provinilým pohledem se nejspíš omluvil mě a dokonce i Venonatovi, že to takto nechtěl. Broučí pokéball jsem nechala za sebou, protože mi způsobil poměrně dosti problémů a místo toho jen natáhla obě prázdné ruce směrem k Venonatovi, aby se ujistil, že opravdu nemám v úmyslu mu nic udělat. Naoki si pouze mlčky sedl a raději už nedělal nic, věděl, že nebylo správné mě neuposlechnout, a proto jen čekal na případné povely...

Venonat se ale už dostal do svého bojového modu. Možná byl malý, ale pořád byl hrdý pokémon a chtěl se bránit proti útoku, který pořád nepřicházel. Místo aby ocenil tvůj vstřícný postoj tak se znova rozběhl a znovu narazil do bulbasaura. Výsledek byl ale stejný. Opět se od něj odrazil a spadl na zadek. Vstal a bez rozběhu do něj začal narážet znovu a znovu, ale nemělo to opravdu vůbec žádný efekt. Bulbasaura to ani moc nebolelo...

Hanako Chōseki

"Tak a dost!" pronesla jsem trochu podrážděně a když se Venonat opět rozeběhl proti mému Bulbasaurovi, chytila jsem ho opatrně do dlaní a zvedla pár centimetrů na zem, přičemž se mu vážně zadívala do těch jeho kukadel. "Ty si vyloženě chceš něco udělat, že? Copak nevidíš, že ani jeden ti nechceme ublížit? Jsi hrdina, máš v sobě bojového ducha, ale proti nám ho bohužel neuplatníš. Jestli chceš ukázat, jak moc jsi silný, tak pojď se mnou a budeš moci bojovat do aleluja." Musela jsem vypadat jako totální máčo, seděla jsem na studené zemi, mluvila si tu nejspíše sama pro sebe, v dlaních držela Venonata a vedle mě ležel Bulbasaur, který se stále cítil provinile za to, že útočil i přes můj nesouhlas...