Pokémonové středisko

Pokémonové středisko zeleného města se nijak neliší od ostatních

Hanako Chōseki
<< Parky

Rychlejším krokem jsem došla až k pokémonovému středisku Zeleného města, které nebylo příliš daleko od parku, takže mi cesta trvala maximálně pět minut, a i to bych možná přeháněla, vešla jsem dovnitř, kde už ze vchodu byla vidět jakási recepce nebo jak bych to nazvala. Nervózně jsem přešla až k pultu, na který opatrně položila zdrcenou Wurmple, která rozhodně potřebovala lékařskou pomoc, mohla jsem si za to sama, a proto jsem čekala, že určitě dostanu seřváno za to, že se neumím starat o své pokémony, sic Wurmple moje vlastně ani nebyla. Čekala jsem na nějakou odezvu ze strany sestřičky, takže nebylo divu, když jsem začala nenápadně přešlapovat z nohy na nohu, čímž jsem se snažila trochu uklidnit , no popravdě mi to moc nešlo...

V Pokémonovém středisku bylo pár lidí, kteří se zde registrovali na chystaný turnaj v chytání brouků, když jsi přiběhla s Wurmple s v náruči a položila jí na pult tak přiběhla sestra Joy. Okamžitě podala zraněného pokémona svým asistentkám. "Ale to je Wurmple, ty se zde na ostrově nevyskytují, kde jste jí vzala slečno?" zeptala se. Zřejmě to s Wurmple nebylo zase TAK špatné, chansey jí okamžitě odvezli někam dozadu...

Hanako Chōseki

Jak nevyskytují? Hodila jsem na sestřičku pohled typu O.O, který se po chvilce změnil na něco takového =.=", myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu a tohle je jen blbý vtip, ale když jsem pochopila, že asi nežertovala, nechápavě jsem na ní několikrát zamrkala. Já potkala ceeeelou armádu těchto housenek. Řekla jsem a rozpažila ruce na znamení, že jich bylo opravdu přehnaně velké množství. Bulba Bulbasaur! Naoki kýval hlavou na souhlas, aby si náhodou sestřička nezačala myslet, že jsem nějaký totální cvok, vždycky bylo lepší, když byli na vysvětlování dva než jeden a můj Bulbasaur si to očividně moc dobře uvědomoval. Rychle jsem věnovala jeden lítostivý pohled k odcházející Wurmple a posmutněle se potom zadívala na sestru Joy. Co s ní bude? Nechtěla jsem ji tak ublížit, jenže jsem myslela, že by mi mohla pomoci vyhrát soutěž společně s moji Caterpie, ale no, trošku se mi to vymklo kontrole, neměla jsem v plánu ji takhle vyřídit, opravdu ne... Snažila jsem se nějak vysvětlit to, co se během posledních minut událo, avšak s tou hromadou smutku v hlase a nabývajícím stresem, který se ve mě kupil, mi to příliš dobře nešlo...

Sestra Joy se zamračila. "Kde? Wurmple nejsou na tomhle ostrově přirozené... musíme to hned prošetřit. Ale nic jí nebude, je jen zraněná ze zápasu, možná dostala trochu víc zabrat, ale dám jí do pořádku... myslím, že nebude problém si jí nechat, ale musíme vyřešit tohle šíření cizích pokémonů na ostrově... a pokud myslíš ten turnaj v chytání brouků, tak na ten se můžeš registrovat támhle... bude se konat ve velkém skleníku..." usmála se Joy

Hanako Chōseki

Etooo v parku, v blízkosti toho velkého jezera tam... Stále jsem nechápala, co je sakra za problém v tom, že jsem potkala takové pěkné, sic zákeřné housenky, ale nechala jsem všechno na sestře Joy, nejspíše ona sama věděla nejlépe, co se má udělat. Mao zatím určitě nedorazil do města, možná bych mohla zabít čas tím, že budu soutěžit s ostatními trenéry, navíc bych mezi nimi mohla najít jeho! Děkuji, sestro Joy. Bulba! Poděkovala jsem společně se svým Bulbasaurem a pomalu se rozešla k místu, kde jsem se měla registrovat, jenže tam bylo jako obvykle narváno a při mém štěstí jsem se tomu už ani příliš nedivila, vytáhla jsem proto jeden svůj pokéball a pustila ho na zem. Tak pojď, Sho-kun. Široce jsem se usmála na svou housenku, která na mě hodila dosti naštvaný pohled, ale dlouho ji to nevydrželo a ona začala natěšeně šplhat po mém těle až mezi můj dekolt, kde se opět pěkně usadila a udělala si tam své nové útočiště. Bulbasaur! Naoki nebyl příliš spokojen s tím, že jsem všechnu pozornost věnovala Caterpie a já opravdu neměla v plánu si rozzlobit svého malého zachránce, tudíž jsem si ho okamžitě vzala do náruče a zařadila se do fronty, kde se modlila za to, aby mi to stání rychle uběhlo a mě tu nezdřevnatěly nohy...

Sestra Joy mezitím zavolala někam, zřejmě řešila ten problém s hmyzem. Hanako zatím stála ve frontě. Chvíli to trvalo, ale ne zase TAK dlouho, šlo to rychle. U okýnka stála chansey, která přijímala od trenérů registrace. Vždy si zkontrolovala jejich pokédex a pak jim vydala informační leták a potvrzení o registraci, Chansey byla výkoná takže se brzy dostala řada i na tebe. Sestra Joy mezitím opět zmizela, zřejmě se starala o housenku...

Hanako Chōseki

Fronta ubývala až nezdravě rychle, nebyla jsem zvyklá na takovýto rychlostní přesun, takže jakmile jsem se dostala na řadu, vydala jsem ze sebe jen takový neidentifikovatelný zvuk a dívala se kolem sebe, co že to mám vlastně všechno předložit. Ah ano! Po pár minutách jsem vytáhla z tašky svůj pokédex a podstrčila ho Chansey. Tady to máte. Usmála jsem se a doufala, že to je všechno, co po mě budou potřebovat, přes vyřizování jsem byla opravdu levá stejně jako přes tunu dalších věcí, ale to teď stranou. Moji pokémoni se mezitím rozhlíželi po celém středisku, zejména Sho, který v těchto budovách byl nejspíše poprvé, taky se nebylo čemu divit, když to do teď byl divoký pokémon...

Chansey přijala povrzení a podala ti rovněž potvrzení a také leták s informacemi. Jenže v tom něco proletělo vzduchem a narazilo do Sho. Ano, byla to wurmple. Vláknem se zachytila o strom a zhoupla se přes celou místnost, aby se mohla dostat rychle k Sho. Tvářila se šťastně a zřejmě si nic nedělala z toho boje. Ostatní trenéři kolem byli trochu zaražení...

Hanako Chōseki

Děkuju! Vyjekla jsem nadšeně a rozešla se kamsi k rohu místnosti, abych si mohla v klidu pročíst informační leták. Wheeeee- Zakřičela jsem, když mi něco prudce narazilo do dekoltu, takže mi Sho málem vypadl na zem a já instinktivně napřáhla ruku a vrazila pěstí té věci menší výchovný pohlavek. -eeeeew. Co ty tu sakra?! Chytla jsem Wumrple za ocas a snažila se ji držet mimo své tělo i mimo Shoa, který právě dostal menší srdeční zástavu, Naoki hodil dost naštvaný pohled na růžovku, protože taktéž kvůli ní málem skončil na tvrdé podlaze. Vypadáš až nezdravě fit na to, jak jsme tě vyřídili. Hlesla jsem k rozjašené Wurmple a vypustila z úst dlouhý obláček vzduchu, jakmile jsem zaregistrovala ostatní trenéry, kteří vypadali jakoby jim před nos právě přiletělo ufo, rychle jsem se začala omlouvat a žbrblala jsem cosi, že je všechno v pořádku, ale bůhví co mi bylo rozumět, jak jsem mluvila rychle a tím pádem i nesrozumitelně. Co s tebou... Tak buď půjdeš dobrovolně do pokéballu nebo tě pustím zpátky k ostatním. Jestli nechceš s námi, tak kývni hlavou, jestli jo, tak se do fasa dubovýho přestaň kroutit jak zběsilá! Bulbasaur s moji Caterpie se na mě dívali jako na cvoka, jak jsem si mohla dovolit ji vůbec něco takového nabídnout, očividně měli na housenku opačný názor a já jen doufala, že mě za to později nesmotají a nehodí někam do řeky...

Sho se podívala na Wurmple, která se podívala zase na Hanako. Pak plivla vlákno na jeden z pokéballů a přitáhla ho k sobě. Pokéball do ní naboural a zaklapl se za ní. Zůstal se válet na zemi. Všichni kolem tak divně koukali. Přeci jen wurmple se právě chytila sama. To se nestávalo tak dlouho...

Hanako Chōseki

Dívala jsem se pozorně na to, co Wurmple udělala, po chvilce jsem se však spokojeně usmála, vzala pokéball i se svým novým pokémon a připnula ho na pásek. HELL YEAH! Nadšeně jsem vyskočila jako malé děcko, co dostalo vysněný dáreček až mi málem znovu vypadli všichni pokémoni. Bulbasaur... Pie... Naoki se Shoem očividně nesdíleli mé nadšení a spíše byli ze mě dost zklamaní, vlastně jsem se jim ani moc nedivila, Naokimu ta růžovka neustále přidělávala nějaké potíže a Sho se stal jejím terčem pozornosti snad absolutně všude, vsadila bych se o co chcete, že i právě teď plánuje to, jak se při příštím setkání dostat co nejblíže k mojí milované Caterpie. Nebojte se, bude to sranda a navíc... Přitáhla jsem si oba rozzlobené pokémony k sobě a opřela jejich tvářičky o ty moje. Vás dva rozhodně nedám, jste moje všechno. Pie! Bulbasaur! Na utvrzení našeho týmu jsme si společně plácli packami a konečně jsem měla pár minut klidu před tím než zahájí soutěž, takže jsem si šla přečíst ten letáček, abych měla alespoň pár základních informací o tom, kam to vlastně jdu a co mám přesně dělat...

Zdálo se, že chytací soutěž se koná ve velkém skleníku, kde se chovají broučí pokémoni. Skleník měl opravdu obdivuhodné rozměry a obsahoval kromě všeho také menší les. Trenéři dovnitř mohli vstoupit jen s jedním pokémonem a dostali speciální pokéball, který jediný mohli používat. Učelem bylo chytit co nejvzácnějšího a nejsilnějšího brouka. Vítěz kromě finanční odměny získal také Sluneční kámen a všichni si mohli nechat pokémona, kterého chytili...

Hanako Chōseki

Waaaau... Žasla jsem nad výhrou soutěže a představovala si samu sebe, jak jsem získala toho nejlepšího pokémona ze všech a společně i s ostatními bych přebírala odměnu. Tak na to rovnou zapomeň, holka. Vrátila jsem se ze svého snění zpátky do kruté reality a zadívala se ještě jednou na leták, přičemž jsem se pomalu rozešla ke zmíněnému skleníku. Smíme použít jen jednoho pokémona. Zopakovala jsem tiše a smutně se zadívala na Shoa s Naokim. Jen jeden se mnou může jít, je to těžké... Nevěděla jsem, kterého si vybrat, Naoki měl obecně typovou nevýhodu vůči broučím pokémonům, ale zase Sho byl podle mě stále trošku maličký na takovéhle akce, po chvilce jsem se rozhodla, sic v neprospěch pro mě samotnou, jenže jsem si nemohla dovolit ohrozit znovu své pokémony. Sho-kun, půjdeš na chvilku do pokéballu? Pie! Prosím, ani já to nechci udělat, ale nemám na vybranou. Bulbasaur, Bulba, Bulba, Bulbasaur. Pie? Bulbasaur! Naoki očividně Caterpie nějak domluvil, protože si ještě jednou šťastně poskočila v mém výstřihu a poté jen vyčkávala na to, až ji povolám zpátky. Slibuji, že tam nebudeš dlouho a děkuju. Pie! Poslala jsem tedy Shoa do jeho dočasného domečku a nechápavě zamrkala na Bulbasaura v náručí. Jak ty to děláš... Byla jsem ráda, že zrovna Nao se stal mým startovním pokémonem, nemohla jsem si na začátek přát nikoho lepšího. I kdybychom tu soutěž nevyhráli, možná budeme mít nového parťáka, tak jdeme na to? Bulbasaur! Yeah! Plácla jsem si se svým pokémonem a vydala se k něčemu, co připomínalo vchod do skleníku. Myslíš, že tam už můžeme? Očima jsem společně s Naokim pročesala okolí, zda mě náhodou někdo nevidí a poté po špičkách přiťapkala blíže ke skleníku, kde se přes sklo snažila zahlédnout něco, co by mi připomínalo člověka...

Zdálo se, že skleník byl prozatím uzavřený, nejspíš akce ještě nezačala, ale všimla sis lidí, kteří shromažďují nějaké pokébally. Zřejmě turnaje tu byly celkem velká věc. Zdálo se také, že ve skleníku byla celá řáda broučích pokémonů. Možná tu byla i šance získat nějaké opravdu vzácné kousky.

Hanako Chōseki

Skleník byl ještě očividně uzavřený, takže jsem se jen tak procházela kolem ostatních trenérů a nakukovala jim přes ramena, co se všechno za ten jeden den podařilo chytit jim. Jsme v loji... Vyšlo ze mě po chvilce, na mé tváři se objevil výraz naprosté zoufalosti a vypadalo to jakoby mě právě opustila vlastní duše. Bulba Bulbasaur Bulba Bulba! Naoki mi začal mával tlapkami před obličejem, přičemž se mě tím snažil nějak vrátit do reality, což se mu příliš nedařilo, vzbudilo mě totiž až zakopnutí o něco, co zdánlivě připomínalo zakutálený pokéball a tvrdý pád na čumák těsně před boty nějakého kluka, kterému očividně patřila ta barevná koule. Promiňte. Zasmála jsem se a držela nad hlavou svého Bulbasaura, jehož jsem díky bohu stihla v rychlosti zvednout mimo svoje břicho, protože by se z něj jinak teď stala placka. Naoki mezitím podal šlahouny pokéball jeho majiteli a já se společně s ním pomalu vydrápala zpět na nohy, zamrkala jsem, abych zase získala obraz o tom, kde to vlastně jsem a dále se procházela a čím více jsem obešla trenérů, tím více moje sebevědomí klesalo do nepředstavitelně nízkých hodnot, takže to netrvalo dlouho a ze mě byla opět chodící mrtvola s duchem u pusy...

Mao

Kompletne ignorujúc davy trénerov, i keď ho trocha zaujímalo čo tam robia, vošiel do Pokemonového strediska. Hneď vyrazil k pultíku. Nedošiel sem len preto, aby mu prehliadli Pokemonov... Vedel že Pokemonové stredisko je aj stredisko všetkých pomluv, informacii a novinek v celom meste... A dúfal že sa tu dozvie niečo zaujímavé, napriklad čo tu chcú tie davy trénerov...
A tak stál pri pultíku, čakajúc až k nemu dojde sestra Joy... Prípadne stál v rade.

"Hej, jsi v pořádku?" usmál se týpak a pomohl ti na nohy. "Stalo se něco?" zeptal se starostlivě a přijal od Bulbasaura svůj pokéball. Zdálo se, že měl akorát strach, zda se ti něco nestalo.

Maa téměř okamžitě obsloužila sestra Joy "Zdravím, neste mi své pokémony? Ráda se na ně podívám" řekla a usmála se. Z vedlejší fronty bylo jasně poznat, že se má brzy konat soutěž v chytání brouků, jelikož ostatní, zejména mladší trenéři z toho byli velice nadšení. Jednalo se přece jenom o 1. menší "turnaj" v rámci této ligy...

Hanako Chōseki

Otočila jsem se zpět ke klukovi a s výrazem alá duch kývala hlavou nahoru a dolů. Fyzicky jsem na tom poměrně... Podívala jsem se na své tělo a nenašla žádné známky modřin ani odřenin, což mě samotnou dost příjemně překvapilo. Jo, řekla bych, že jsem okej. Za to psychicky si připadám jako bezdomovec mezi boháčema, jsem na této akci poprvé a nemám ani páru o tom, jak to vlastně bude probíhat. Naoki jen mlčky zklamaně souhlasně kýval hlavou, protože jsme oba dva na něčem takovém byli poprvé. Je tu strašná kuuupa starších trenérů a to mě nemálo děsí. Očkama jsem znovu zamrkala po okolí, když v tom mi pohled padl na kluka v červeném s bílými vlasy, byl až nápadně podobný jednomu šulinovi, kterého jsem celkem postrádala. Mao?! Po chvilkovém přemýšlení a rozmýšlení mého ne-příliš pracovitého mozku, jsem však nakonec usoudila jednoduchý závěr. Blbost, co ten by tu dělal, určitě už na mě zapomněl a šel rovnou někam na stadion bojovat nebo tak. Mávla jsem nad tím rukou a opět obrátila zrak k tomu neznámému klukovi, ke kterému jsem se jen tak nenápadně na malou chviličku vetřela, abych se necítila příliš blbě, i když moje myšlenky neustále z nějakého nepochopitelného důvody řešily to, jestli ta silueta, co jsem viděla, byl opravdu Mao nebo ne...

"Buď v klidu, o nic nejde. Většina trenérů tady jsou úplní nováčci, jen pár z nás, co žijem na ostrově déle jsme totiž trenéři. Ale fakt není důvod se nějak nervovat. Turnaj začne brzo, ale času je ještě dost, zatím se vše jen připravuje. A proč se rozčilovat? Tohle bude sice officiálně první turnaj, ale už byly 2 testovací pro tu hrstku místních trenérů. Moje sestřenice například chytila weedle. Nic moc úlovek, rozhodně ne na 1. místo, ale získala dalšího kamaráda do týmu, takže se cítila jako vítěz. O tom snad Pokémoni jsou, ne?" řekl trenér a zatočil s pokéballem na vztyčeném prstu levé ruky

Hanako Chōseki

Musim říct, že i když tě znám pár minut, tak ti patří můj obdiv. Mile jsem se usmála a moje tváře nabraly trochu na růžové barvě. Ale máš pravdu, není nic lepšího než mít kamarády pokémony, že Naoki? Bulbasaur! Děkuju za všechno, ale když mám ještě chvilku času, tak si půjdu něco ověřit. Myslíš, že bychom se tu mohli pak někde sejít po soutěži? Zajímá mě, co chytneš, věřím totiž, že to bude opravdu něco prvotřídního. Tak zatím a hodně štěstí. Zamávala jsem na pozdrav a pomalým krokem se vydala směrem k pultu, kde po špičkách docupitala až k tomu klukovi, co byl příliš podobný Maovi, rychle udělala neidentifikovatelný pohyb kupředu a začala mu rychle cuchat vlasy. Vím, jaká by byla jeho reakce na tohle. Nao, kryj mě! Bulba! Bulbasaur si připravil šlahouny, kdyby mi tu čirou náhodou chtěl někdo vrazit pěstí do obličeje, což by vlastně nebylo nijak neobvyklé, ale teď před soutěží jsem chtěla mít obličej v pořádku...

Rachel "Hebi" Allene
<< Město
Dívka se brzy ocitla v pokécentru, tak jak si přála. Rozhlédla se a poté se vydala k pultu kde stála Joy. Zařadila se za nějakého kluka, kterého viděla v Bílém městě. V ruce přitom už držela své dva pokébally. Doufala, že Plamínek i Poppo budou v pořádku, protože nechtěla, aby jim něco bylo.

Mao

Som tu len na rutinnú prehliadku Pokemonov. odpovedal jej a podal jej svoje Pokebally. Chcel aby jeho Pokemoni boli vždy bojaschopní a aby ho neprekvapilo nejake zranenie keď bude chcieť niektorého z nich vyvolať.
Mimochodom, táto... súťaž alebo čo to je v chytaní Pokemonov, oplatí sa tam pridať? spýtal sa. No vtedy sa stalo niečo neočakávané... niekto sa mu začal dotýkať vlasov! A on neznášal keď sa ho niekto dotýkal, nech to už bolo kdekoľvek, takže jeho reflexívna reakcia bolo dotyčnému uraziť hlavu, takže sa prudko otočil a pripravil sa na úder, ale zdržal sa v poslednej sekunde, keď videl kto to je. Povzdychol si a ruku, ktorou plánoval pôvodne udrieť, zvesil. Jo, to ma mohlo napadnúť. Kto iný by sa mohol k nevinným ľuďom približoval s tým že im začne obchytkávať vlasy. Bol rád alebo nerád že ju vidí? Sám si nebol istý.

Hanako Chōseki

Nao rychle postavil své šlahouny před můj obličej, aby se případný úder opřel do nich a ne do mě, no nakonec to vlastně ani nebylo potřeba, protože Mao sám zastavil, což pro mě bylo nepochopitelné, ale nic jsem nenamítala. Za prvé, omlouvám se, jak jsem po tobě předtím tak moc vyjela. Řekla jsem a vztyčila ukazováček. Za druhé, je super, že jsi tu, chyběl jsi mi, Baka. Šeptla jsem poměrně potichu a zvedla i prostředníček, takže to vypadalo jako mé obvyklé používané piece. A za třetí, půjdeš se mnou na tu soutěž, prosím? Stleskla jsem ruce do prosebného gesta, přičemž se lokty nějak snažila udržet Naokiho u sebe, což vypadalo mírně komicky, takže pro naše bezpečí jsem si k tomu klekla na kolena, aby ho případný pád tolik nebolel. Nechtěla jsem jít dovnitř sama, i přestože by to znamenalo, že Mao by byl také můj protivník a to se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo, ale budiž...

Mao

Pozeral na ňu. No, podľa jej slov jej chýbal. Bolo to zvláštne, nevidel žiadny racionálny dôvod prečo by jej mal chýbať. A nebol si úplne istý či je dobrý nápad s ňou niekam ísť. A tak na ňu chvíľu pozeral, pozeral jej do očí. Potom si povzdychol. Okej, pôjdem s tebou. povedal. Ale stále mal pochybnosti, či je to dobrý nápad... Čo ak sa zase iba pohádajú? Čo ak to zase bude celé jeho vina? Čo ak ona bude predsa len iba ďalší človek s ktorým sa poháda a nikdy neprehovorí? Ale veď... raz sa už pohádali a teraz spolu hovoria. A okrem toho... nedokázal jej povedať nie keď sa ešte aj ospravedlnila. I keď si myslel že by s tím nemal mať problém.
Kedy tá súťaž vôbec začína, hm? spýtal sa a opäť sa otočil smerom k pultíku. Bol zvedavý kedy mu sestra Joy donesie jeho Pokemonov.