Parky

Parky jsou v Zeleném měste celkem 3. Všechny jsou si poměrně podobné. V každém je velké jezírko a pár cestiček lemovaných lavičkami. Je to ideální místo, kde nechat odpočinou nejen své vodní a travní Pokémony

Hanako Chōseki
<< Město

Bulbasaur! Vykřikla moje modrá kulička, vyskočila mi z náručí a rozeběhla se přímo směr jezero, do kterého skočila takový kufr, že přicházející vlna ohodila každého ve vzdálenosti 3 metrů. Já, jakožto správná trenérka, která pečuje o své pokémony, jsem se rozeběhla za Naokim, takže jsem spršku vody dostala taktéž, Sho nejprve dosti protestoval a pískal na celé kolo, dokud mu pohled nepadl na mou mokrou halenku, která se rázem změnila v průhlednou a nezakrývala tak ani ze čtvrtiny to, co by měla. PIE! Caterpie se rozzářila černá očka a jednou packou mi plácla do balónu, který se okamžitě rozpohyboval ze strany na stranu a z průsvitného trika vystříklo pár kapek vody, což se Shoovi neskutečně zalíbilo, a tak si do mě začal plácat jako zběsilý, nechala jsem perverzáka na pokoji a raději bedlivě pozorovala vodní hladinu, zda někde neuvidím Naokiho. Nao- Bulba! Ozval se Bulbasauřík, který se akorát vynořil s roztomilým úšklebkem na tváři, nechtěla jsem nastydnout, tudíž jsem ze sebe pracně svlékla přicuclou halenku, odhodila naší tašku kamsi k trávě a stáhla ze sebe i zbytek oblečení, z ničeho nic mě však v tu chvíli obmotaly zelné šlahouny a o pár sekund mé nohy již nestály na pevné zemi. Whaaa! Vykřikla jsem ještě v letu, chytla pevně svojí Caterpie a následně jsme skončili všichni tři v jezírku, které naštěstí bylo celkem teplé, takže jsem z něj okamžitě nevyběhla ven. Ostatní trenéři se na mě nechápavě dívali, někteří se smáli, někteří znechuceně odvrátili pohled, někteří potichu nadávali, co to je proboha za exota, že lezu do jezírka pro pokémony, ale naštěstí jsem pod halenkou měla plavky, jelikož jsem tak nějak počítala s tím, že se dnes určitě půjdu někam vykoupat. Naoki se rozhodl, že si trochu pohrajeme a já výjimečně nebyla proti, oba jsme na sebe začali stříkat vodu a ten, kdo vyhraje, tak dostane pořádné masáže a dobré jídlo k tomu, Sho se chtěl taktéž zapojit, protože jaksi záviděl Naokimu, že se mnou může takto dovádět, ale nakonec jsem housence nápad rozmluvila, jelikož bych ji tady pak nechtěla chytat až by byla bříškem vzhůru. No Sho si po chvilce našel zábavu v tom, že mi opět začal plácat do vnad, ale tentokrát přidal ještě vyčuhující ocásek, který mu trčel někde uprostřed mého těla a do rytmu nějaké jeho písničky mi s ním začal plácat břicho, takže jsem zaujímala roli nového bubnu a přitom stále hrála s Bulbasaurem o tu skvělou cenu pro vítěze...

Inu, v prku byla zábava. Ačkoliv se Hanako stala centrem pozornosti, tak zde nebyla sama. Několik trenérů už tu bylo. Jedna trenérka trénovala se svým totodilem, nadhazovala mu šišky a on je odpaloval vodním dělem. Další dva nechávali své pokémony skákat přes švihadlo, které společně roztáčeli. Největší překvapení ale čekalo na Sho, onu perverzní housenku. Z jednoho stromu, který se tyčil nad jezírkem, se spustila další housenka. Jenže byla trochu jiná.

V očích jí zabubnovala srdíčka, když se přiblížila k Sho. Jenomže v tom se ozval křik. Desítky dalších housenek se začaly spouštět mezi ostatní lidi. Některé začali jen okusovat trávu, Asi 4 začali metat vlákna na totodila, který se do nich zcela zamotal...

Hanako Chōseki

Všude kolem bylo poměrně živo, v našem malém souboji si překvapivě lépe vedl Naoki, takže jsem musela pořádně přidat, abych proti němu neprohrála, Sho mezitím neustále plácal do mého těla, které začínalo pomalu, ale jistě nabírat červenou barvu. PIE! Vypískla z ničeho nic hlasitě Caterpie a schovala se mi do předností, odkud ji koukala jen velká očka, kterými pozorovala tu novou housenku, jenž se nám zaláskovala do Shoa. Copak se děje? Zeptala jsem se, dala ruce do znamená timeout a otočila se na tu roztomile vypadající růžovou věc. Yare yare, někdo tu má nápadnici. Uchechtla jsem se, avšak mé housence to moc vtipné tedy nepřišlo, chvíli se obě potvůrky prohlížely navzájem, Sho mrkl nejdříve na housenku, poté na mé popředí, na housenku a zpět na mě, vypadal přitom docela zamyšleně, a když už jsem se ho chtěla zeptat, co to do něj vjelo, zakroutil hlavou a přísavkami se mi přicucnul ke hrudi a nezdálo se, že by se chtěl dobrovolně vzdát svého nového domečku. Hmmm, dej nám chvilinku! Houkla jsem k Wurmple, mávla rukou na Bulbasauříka, který jako na povel okamžitě připlaval a utvořili jsme všichni tři rádoby kruh, kde jsme dali hlavy dohromady. Sho-kun, co kdyby jsi ji nějak překecal k nám do týmu? Pie! Sho měl očividně opačný názor a rozhodně nesouhlasil s tím, aby měl další housenčí konkurenci rovnou v naší malé, skromné skupince. Kdyby jsi to pro mě udělal, tak bych tě večer nedala spát do pokéballu, ale byl by jsi se mnou. Housenka sice stále nesouhlasně kroutila hlavičkou, ale už nevypadala tak moc nezlomitelně. Prosím, Sho-kuuun... Nahosila jsem smutná očka a trochu se zavlnila, protože mi bylo jasné, že toto houpání má malý perverzáček hrozně rád. Pie... Bulbasaur Bulba! Naoki se snažil alespoň psychicky povzbudit Caterpie, jenž tedy radostí zrovna dvakrát neskákala. Takže ujednáno. Uzavřela jsem naši debatu a otočila se zpátky k zamilované housence, která mě vlastně ani nevnímala , jelikož měla oči jen pro mého Shoa. Odnikud se však z nenadání nahrnula celá armáda těchto housenek a ty začaly okamžitě trápit zdejší trenéry s jejich pokémony. Do toho, Sho-kun. Šeptla jsem Caterpie a roztomile se zaculila, bedlivě jsem sledovala s Naokim střed parku, kdyby se na nás někdo náhodou rozhodl zaútočit. Sho mezitím různým pískotem snažil ukecat Wurmplici, aby se k nám přidala, že se mu hrozně líbí a takové ty řečičky, které chtěly baby slyšet, nic z toho však nebyla pravda, protože Sho si pouze těžko dokázal představit, že by se měl o zájem své majitelky dělit s někým dalším ze svého druhu...

Zatímco se Sho culil na wurmple, tak kolem probíhal chaos. Ostatní wurmple totiž začali děsit trenéry. Někteří trenéři je začali kosit svými pokémony, ale když na každého pokémona naskákalo 5-6 housenek, tak to začínal být docela chaos. Nakonec ale nějaká trenérka naštvaně hodila svůj pokéball. "Leť, Charmeleone! Ukaž jim!" vykřikla. Sho se Wurmple se navzájem nějak dvořili, i když Sho to zřejmě jen předstíral. Zato Wurmple opravdu propadla lásce. Kolem pobíhal charmeleon, před ním utíkalo asi tak 30 housenek, prostě klasické odpoledne v parku

Hanako Chōseki

Zdá se, že jen my jsme narazili na hodnou housenku. Řekla jsem s kapkou u čela a dále se rozhlížela kolem po ostatních, kteří běhali sem a tam jen, aby si zachránili kůži, najednou jedna rychle plazící se Wurmple narazila do mých věcí, které začaly nebezpečně padat do vody. Whaa- Nedokřikla jsem, protože můj Bulbasar byl opět aktivní a rychlejší než já, takže stihl obmotat všechno oblečení i s taškou do svých šlahounů, které se bezpečně vznášely ve vzdušném prostoru. Aaa-arigato, jsi takový nás malý hrdina, Nao. Naoki se trošku začervenal, jenže jakmile tu pochvalu zaslechla moje žárlivá housenka, nepříjemně se na Bulbasaura podívala a odmítala se dále nuceně flirtovat s růžovkou. Ale ty jsi zase moje zlatíčko, tak se nezlob. Ozvala jsem se hned k Shoovi, který šťastně povyskočil a radostně mě plácl tlapičkou. Charmeleon?! Otočila jsem hlavu za jménem pokémona, který mě více než překvapil, nechápala jsem, jak někdo dokázal svého startovního pokémona vyvinout tak rychle, což mi připomnělo, že bych asi i já měla začít trochu trénovat. Mírně krutý způsob, jak se zbavit malinkatých housenek... Bulbasaur... Pie... Zdálo se, že všichni mí pokémoni se mnou naprosto souhlasili, najednou mi kolem hlavy proletělo nějaké vlákno a já cítila, že tady není příliš bezpečné dlouho zůstávat. Mizíme! Mrkla jsem na Shoa, aby se někde pevně přicucnul, což rychle a velice rád učinil, Naokiho jsem chytla do náruče a on se snažil nepustit naše věci do vody, přičemž jsem ještě do dlaně opatrně chňapla růžovou housenku, na kterou se zvláštně pousmála. Ty jdeš taky! Sho na mě vykulil oči a nemohl sakra pochopit, že to s Wurmple jsem opravdu myslela vážně, rozeběhla jsem se ještě v mokrých plavkách někam na druhou stranu parku, kde by nebylo tolik agresivních růžovek jako tady. Po pár minutách jsem si sedla pod jeden větší strom, jehož koruna se tyčila několik set metrů nad zemí, dívala jsem se zamyšleně na Wurmple a to stejné dělali i moji kamarádi, postavila jsem před ni prázdný pokéball a Sho sic nerad, ale očkama ji prosil, aby se k nám přidala, sic to bylo totálně proti jeho vůli a já věděla, že se mu za to budu muset později pořádně odvděčit...

Bylo to zvláštní, neboť v parku se většinou nenacházelo tolik divokých pokémonů. Navíc sis letmo pamatovala, že bylo řečeno, že se na ostrově nacházejí hlavně pokémoni z regionů Kanto a Johto. Nicméně teď jsi měla oči hlavně pro jednu z nich. Sho se sice snažila, ale wurmple se na něj nějak moc začínala lepit. Zřejmě se opravdu zamilovala, narozdíl od Sho, která dokázala city jen předstírat. Wurmple si nevšímala pokéballu, měla oči jen pro Sho. Vydávala sladké zvuky, a podivné tance, které měli Sho zřejmě vábit...

Hanako Chōseki

Sho-kun! Rychle jsem odskočila se svou Caterpie o kousek dál, protože růžovka začínala být v příliš nebezpečné vzdálenosti mého Shoa, který začínal litovat toho, že raději pro dnešek nezůstal v pokéballu. Je moc rozhozená na to, aby vnímala realitu. Hoši, máte tu prácičku. Došlo mi, že po dobrém tohle asi nepůjde, ale já ji chtěla, ať už kvůli té soutěži ve sbírání broučích pokémonů nebo kvůli tomu, že z ní pak bude určitě moc pěkný motýl. Nao, pěkně ji obmotej u ocásku a hlavičky. Sho-kun, vláknitý útok prosím a potom oba najednou pořádně silný nárazový útok. Omlouvám se, housenko, ale jinak to nepůjde. Pousmála jsem se a nechala volný pokéball ležet v mé blízkosti, abych se pro něj mohla kdykoliv natáhnout, modlila jsem se za to, aby ta Wurmple zůstala ještě pár minut v transu, protože jsem nechtěla hned po tomto setkání odnášet své pokémony do střediska, sic by najednu stranu nebylo špatné využít toho, že jsem ve městě, kde mám ono středisko vlastně jen pár kroků cesty...

Wurmple se na Sho podívala takovým pohledem, že ani hrdá housenka nemohla zaútočit. Neměl na to prostě srdce. To ale nezastavilo Bulbasaura, který do wurmple vrazil. Ta se svalila na zem a upřela na Sho naprosto zdrcený pohled plný žalu...

Hanako Chōseki

Si děláš srandu, Sho-kun? Zamrkala jsem nechápavě na Caterpie a nechala ho v jeho stavu, teď byl nepoužitelný a já ho nechala v bezpečí svého výstřihu, kde se k němu Wurmple nemohla nijak dostat. Jakmile však růžovka začala házet další smutné a bůhví jaké pohledy na Shoa, přestala jsem mít kontrolu nad svými nervy, vytáhla pokéball a vrátila do něj svoji Caterpie, aby se náhodou nestalo, že by se ještě Sho nedej bože přidal na stranu Wurmple. Nao, tohle bude trošku nehumánní, takže se za to omlouvám, ale použij Vrčení, obmotej ji šlahouny a třikrát s tou housenkou pořádně třískni o strom a ukonči to nárazovým útokem. Nebylo to tolik útoků najednou, takže jsem věřila, že mě můj Bulbasaur bez problémů poslechne, sic ani mě se tento styl boje dvakrát nelíbil, což jsem dala znám na ustaraném výrazu ve tváři, ale nedalo se nic dělat, teď když Wurmple neviděla mého Shoa, mohla plně bojovat a já ji musela dorazit dříve než by ublížila Naokimu...

Bulbasaur se vrhl na chudáka Wurmple. Najednou jí Bulbasaur vyděsil vrčením k smrti pak se brzy opravdu proletěla. Nejdřív byla omlácena o storm, div z něj neopadala kůra a pak do ní ještě vrazil. Housenka vůbec netušila, co se stalo. Dopadla na zem a byla totálně mimo. Omlácená, vystrašená a zraněná upřela svůj poslední pohled na pokéball, ve kterém spokojeně odpočíval Sho. Pak odpadla... Bulbasaur se trochu vystrašeně podíval na svojí trenérku...

Hanako Chōseki

Celou dobu jsem se znepokojivě dívala směrem k Wurmple, která se sebou nechala mávat jako s kusem hadru, nechápala jsem, jak se mohla nechat až tolik rozhodit mým pokémonem, však ani láska z ní nemohla udělat takovou slabotu nebo snad ano? Jakmile odpadla a to doslova, nevypadalo to, že by se mohla vůbec nějak bránit nebo dokonce i otevřít oči, pomalu jsem se sehnula pro prázdný pokéball a chvilku ho křečovitě svírala v dlani. Nemůžu... Povolila jsem stisk a připnula pokéball zpátky na pásek, měla jsem spoustu času, který jsem využila na převléknutí z mokrých plavek do suchého oblečení, kterým opět byla příjemná halenka a kratší školská sukně. Zaregistrovala jsem i pohled svého Bulbasaura, který se trochu přiblížil k Wurmple a začal do ní trochu šťouchat hlavou jakoby zkoušel, zda je ještě vůbec naživu. Já nesu odpovědnost za to, co se stalo, takže si nedělej starosti, Naoki. Kdyby zemřela, budu za to pykat já. Falešně jsem se usmála na Bulbasaura a ačkoliv můj hraný úsměv rozpoznal, nechtěl mi přidělávat ještě více potíží tím, že by se zlobil, asi sám nejlépe chápal, jak mi zrovna může být. Shoa jsem zatím nechala v pokéballu, bylo to tak pro všechny lepší, vyřízenou housenku jsem si vzala do náruče a kývla hlavou na Naokiho, aby mě následoval do střediska, kde mě určitě nebude čekat nic dobrého...

>> Pokémonové středisko ( Hanako & pokémoni + zraněná Wurmple )

Rachel "Hebi" Allene

<
Dívka šla docela rychle, protože se nikde nechtěla zdržovat. Zápas chtěla mít už za sebou, aby mohla jít hledat Jimmyho. Doufala jen, že tady na ní doopravdy počkal a že neodešel někam pryč sám. No, hold by musela pokračovat sama..
Brzy se ocitli v parku. Scyther znovu sekl čepelí o čepel a postavil se vedle své trenérky. "Chceš nějaká zvláštní pravidla?" Zeptala se dívčina s menším úsměvem.

Došli jste do parku, kde nebylo moc trenérů. Jeden trenér zrovna trénoval svého sandshrewa, další odpočíval na lavičce. Jinak tu nikdo jiný nebyl. Trenér se zamyslel. "Na co pravidla? Dáme souboj 1:1, kdo první vypadne z boje ten prohrál... ale o to mi nejde, chci vidět souboj těhlech 2, myslím si, že by mohl bejt fakt super... ty ne?" zeptal se. Herracross se postavil do bojového postoje a hrozivě zamával rohem. "Začneme?" zeptal se

Rachel "Hebi" Allene

"Dobře. Hm, možná jo," odvětila dívčina s pokrčením ramen. Jí to bylo totiž doopravdy fuk. "Samozřejmě," prohodila Hnědovlasá hned potom co se Scyther postavil do bojového postoje a sekl čepelí o čepel. Že by to byla výzva pro Herracrosse? "Tak jo Scy, seknutí," prohodila dívka s menším úsměvem. Nechtěla předvést hned to nejlepší na začátek, zajímalo jí totiž co všechno umí Herracross..

Bitva začala docela zběsile. Scyther se rozmáchl a sekl, Heracross zareagoval svým velkým rohem a odrazil jím úder. Tím si ale zablokoval svojí nejúčinější zbraň. "Heracrossy, použij mega-ránu!" vykřikl jeho trenér. Heracross se vzepjal, zabral rohem a tím trochu odstrčil scythera a pak se ohnal rukou, ta zazářila a zamířila si to přímo k Scytherovi...

Rachel "Hebi" Allene

Heracross odrazil útok svým rohem a následně odstrčil Scythera. "Vyhni se!" Vykřikla Hnědovláska s menším úsměvem na tváři. "Použij zuřivé sekání," dodala následně ještě rychle. Přeci nebude pozadu s nějakým útokem, ne? Hlavně museli dávat pozor na Heracrossův roh.

Scyther se elegantně vyhnul útoku. Inu, jako létavý pokémon měl své výhody. Ihned na to přešel do drtivé protiofenzívy. Začal opravdu rychle sekat střídavě oběmi čepelemi. Jeden útok střídal druhý. Heracross sice dokázal některé odrazit svým rohem, ale mnoho ran ho zasáhlo. Jeho trvdé krovky ho ale také ochránily před větším zraněním. Heracrossy, použij dvojitý úder! vykřikl trenér. Heracross odrazil další útok a přešel do protiútoku. Scyther se ale nenechal zastrašit. Scyther dál pokračoval v sekání, ale Heracross mu údery vracel rukama.... oba dva schytaly pár pěkných ran...

Rachel "Hebi" Allene

Scyther byl doopravdy úžasný, ale o tom se už přesvědčila ve Skleníku. Byl to prostě skvělí bojovník, který se nikdy nevzdával. "Výborně Scythre," zamumlala se zazubením když viděla jak Scy útočí svými čepelemi. Heracross se některým ránám vyhnul, některým zas ne. Jenže přešel do protiútoku takže teď schytávali rány oba dva a ne jen Heracross. "A teď Scythre použij rychlí útok," zvolala Hnědovlasá a přivřela trochu oči. Byli tak nějak stejně silní.. Ale i tak bylo vidět, že se Scy jen tak nevzdá.

Scyther zmizel, heracross promáchl do prázdna jen aby se scyther zase objevil kousek vedle a vrhl se do útoku nesmírně rychle. Heracross nestihl zareagovat a dostal celkem ošklivý zásah. Stejně jako scyther byla ale bojovník a nehodlal se vzdávat za žádných okolností. Otevřel krovky, vyletěl do vzduchu a vrhl se do útoku svým rohem...

Rachel "Hebi" Allene

"Výborně Scythre, jsi bezvadný," zahlaholila dívka zvesela když se jim tento útok povedl. Bylo to úžasné, Scy byl prostě perfektní! Jenže Heracross se jen tak nevzdával, a následně vzlétl a zaútočil rohem. "Scy použij znovu rychlí útok," zahulákala rychle dívka. Chtěla tento boj už co nejrychleji ukončit. I když to vypadalo, že se ani jeden z nich nevzdá. Oba dva byli bojového ducha, a oba dva byli také silní..

Scyther znovu zmizel a zaútočil rychlým útokem. Hrozivým sekem seknul heracrosse, ale ten se ani nehnul, jako kdyby ho útok snad ani nezasáhl. Scytherovo překvapení bylo vše, co heracross potřeboval, zaútočil rohem a srazil scythera k zemi. Scyther se rozplácl na zemi jak široký tak dlouhý... ale ihned zase vyskočil na nohy. Bylo vidět, že s ním útok trochu zamával, ale nehodlal se vzdát... Hercaross přistál kousek od něj...

Rachel "Hebi" Allene

Sledovala jsem souboj a musela uznat, že můj Scyther je vážně skvělí, ale Heracross byl taky úžasný a strašně silný. Nevěděla jsem jak zápas dopadne, ale v tuhle chvíli mi bylo jedno zda vyhraju nebo ne. Byl to prostě zajímavý souboj a ještě zajímavější zkušenost.
"Vedeš si dobře Scy!" Povzbuzovala jsem svého pokémona s úsměvem na tváři. "Teď použij mečový tanec! Věděla jsem, že se můj Scyther jen tak nevzdá, ale vypadalo to, že i Heracross je stejně tvrdohlavý jako můj Scy což znamenalo, že by jsme tady mohli zůstat pěkně dlouho. I když dříve či později jeden z nich padne.

Scyther vykřikl a vrhl se do útoku. Tentokrát začal sekat velice rychle po sobě. Útok stíhal útok. Herocross vyčkával, vyčkával... a když postřehl vhodný čas k útoku, tak zaútočil i on. Rejpnul scythera svým rohem, velice silně a odhodil ho stranou. Oba dva válečníci byli vyčerpaní, ale nezdálo se, že by hodlali ustoupit. Scyther zakřičel, Heracross mu odpověděl hrozivým mácháním rohem... "Heracrossy, dej do toho všechno! Použij mega ránu!" heracross začal soustředit energii do útoku a vrhl se dopředu...

Rachel "Hebi" Allene

Sledovala jsem jak můj pokémon útočí. Na mé tváři se na okamžik mihl úsměv, který vzápětí zmizel, protože Heracross zaútočil a trefil se rohem přímo do Scythera, který tak odlétl někam do pryč. "Jsi v pohodě Scy?" To už byl, ale můj pokémon opět na nohou a bojovně sekal čepelí o čepel. "Scyther!" Vykřikl čekajíc na můj další povel. Já jsem vyčkávala na to co udělá trenér Heracrosse a když se jeho pokémon rozběhl vyčkávala jsem dál. "Teď Scy, rychlí útok!" Čekala jsem do chvíle než byl Heracross kousek od Scythera. Na obou pokémonech bylo poznat, že jsou ze souboje unavení, ale ani jeden z nich se nehodlal vzdát. Strašně jsem si přála, aby už bylo po zápase a vypadalo to, že to doopravdy brzo skončí protože oba vypadali až moc vyčerpaně.