Stadion

Pokémonový stadion Zeleného města je malá budova s obrovskou zahradou. Zdá se, že většina soubojů se odehrává právě v zahradě za stadionem. Kromě toho je jedno bojiště připraveno také uvnitř. O zdejším trenérovi se toho moc neví. Otevřen bývá každý den do 17:00. Pak se zavírá.

Hanako Chōseki

Během cesty ke stadionu jsem z pokéballu vypustila svého Venonata a ze zvědavosti na něj namířila svým pokédexem, zajímalo mě, co všechno můj nový kamarád umí a zda bych ho mohla poslat hned do boje. Fialová kulička byla očividně ráda, že je znovu na čerstvém vzduchu, chvíli jen tak stála a snažila se zorientovat, ale jakmile uviděla stadion, zaleskla se ji ta její velká červená očka a vypadalo to, že je připravena za každou cenu bojovat. "Opravdu? Ale... přeci jen jsem ti to slíbila." Pousmála jsem se a počkala, zda mi můj pokédex sdělí něco hezkého či jsem zase zmáčkla nějaké zlé tlačítko...

"Venonat - broučí/jedový pokémon. Jeho složené oči dokáží najít cíle i velice daleko. Jeho pohled dokáže najít i neviditelné protivníky. Má i omezené psychické schopnosti." oznámil ti pokédex. Zdálo se že jsi zmáčkla dobré tlačítko. Přeci jen se neozvalo "sebedestrukce zahájena, tento pokédex se zničí za 5...4..."

Hanako Chōseki

"Wau, Toshi ty jsi super pokémon! Já věděla, že na těch tvých krásných očkách něco bude!" Uklidila jsem svůj pokédex zpět do tašky, klekla si na zem a objala svého Venonata, který již tentokrát neprotestoval nejspíše z toho důvodu, že byl hrozně natěšený na boj. "Tak co, pane, připraven na první velký souboj?" "Venonat!" Toshi se očividně ničeho nebál, na rozdíl ode mě, ale můj strach rázem zmizel, když jsem zpozorovala, jak si Toshi vesele pohupuje nožičkami a snaží se mi poskakovat v náručí. "Tak jdeme do akce!" S nefalšovaným úsměvem jsem přišla ke stadionu, hrdinsky otevřela dveře a sebejistým krokem vkročila do budovy...

"Vítejte na stadionu Zeleného města." uslyšela jsi hned, jak jsi vešla do budovy. Stál tam podivně dlouhý člověk. "Jmenuju se Thann a jsem trenérem tohoto stadionu, přejete si mě vyzvat na souboj?" zeptal se trochu nedůvěřivě. Přeci jen trenéři byli vypuštění teprve včera... nikdo z nich nemohl mít tolik pokémonů, aby mu mohl vzdorovat... nebo si to nejspíš myslel...

Hanako Chōseki

"Děkuji za přivítááá-" nedořekla jsem a můj veselý úsměv se rychle změnil na jakýsi nejistý, když jsem hlavu musela naklonit směrem nahoru až téměř nelidským způsobem. "Zatraceně!" zanadávala jsem si sama pro sebe a uraženě nafoukla tváře, Venonat v mém náručí též nebyl zrovna nadšený z toho, že my dva tu byli nejspíše nejmenšími bytostmi v budově. "Mé jméno je Hanako a ano, přála bych si vás vyzvat a nejlépe porazit, získat nějaké zkušenosti a případně rady pro začátečníka od zkušeného trenéra." Očividně jsem si z výzvy nic nedělala, což mohlo být celkem překvapující, ale začátečník, co nikdy nespadl na tlamu, je vždy optimistický a já nebyla výjimkou...

Thann se na tebe podíval a zvedl obočí. "Výborně, odvážný vyzyvatel!" řekl a promnul si ruce. "Musím vás ale upozornit, že vás nebudu šetřit. Já a můj tým bojujeme vždycky do posledního muže!" řekl a mezi prsty se mu objevily 2 pokébally. "Pokud si to nerozmyslíme, tak přejdeme do arény..." řekl, přešel ke dveřím které byly za ním a gantlemansky ti je otevřel.

Hanako Chōseki

Nad poznámkou o šetření a bojování do posledního muže jsem se pouze mírně pousmála a pokračovala společně s Thannem do arény. "To stejné bych mohla říci i já o svém týmu, ačkoli je pravda, že dělám výjimky, pokud se nějaký z mých přátel opravdu ošklivě zraní," dodala jsem ještě nakonec, abych nevypadala jako bezcitný trenér, který pro uspokojení svého ega a pocitu vítězství, obětuje zdravotní stav svých pokémonů. "Děkuji," poznamenala jsem, když mi trenér šlechetně otevřel dveře a já vůbec poprvé vkročila do arény, kterou jsem si pořádně prohlédla. "Tak jaký styl boje preferujete? Dva na dva, nebo jeden na jednoho se střídáním?" optala jsem se zvědavě a dále očima přejížděla z jednoho koutu arény do druhého...

Vešli jste na stadium, který celý pokrývaly rozházené kameny, skalky, různé soutěsky a podobně. "Tohle je kamenné bojiště... na něm svedeme svůj zápas. Já jsem si zvolil stadion, vy jako vyzyvatel si můžete zvolit počet pokémonů které se můžou ukázat v boji..." řekl a mezi prsty se mu objevilo 6 pokéballů. Zdálo se, že má full house připraven k boji

Hanako Chōseki

"Okeeeeeeej, asi jsem se trochu přecenila, štěstí stůj pro jednou při mě, prosím..." Sepjala jsem ruce do prosebného gesta a zavřela oči, přičemž si cosi brblala sama pro sebe. Nejspíše jsem si dodávala sebevědomí, protože toto nemohlo dopadnout příliš dobře, alespoň ne pro mé pokémony. "Sakra, šest proti čtyřem a navíc, jestli má druhy pokémonů dle své arény, tak si můžu jít kopat hrobeček." Chvilku jsem přemítala nad výhodami a nevýhodami obou stylů bojů, ačkoli se mi oba zdály dosti riskantní, musela jsem si vybrat a nezdržovat, proto... "Budeme bojovat jeden na jednoho," řekla jsem s malým náznakem odhodlání v hlase, ačkoli bylo opravdu titěrné...

Trenér se zasmál. "Dobře, dobře. A kolik pokémonů byste chtěla použít? Nebo to byla odpověď? Chcete snad dát duel 1:1? Všechny možnosti jsou fajn..." řekl a rozhodil rukama kolem sebe. Vypadalo to celkem legračně, vzhledem k jeho velké výšce.

Hanako Chōseki

"Kolik pokémonů? To si mohu vybrat i počet?" optala jsem se s podiveným výrazem a nadzvedla obočí, když jsem tak koukala na jeho šest pokéballů, trochu se mi zatemnilo před očima, když jsem si měla představit, že by měl trenér stále o dva pokémony navíc. "Pokud možno, tak bych prosila čtyři pokémony, které se mohou střídat během celého utkání." Usmála jsem se a zaujala svoji polohu na druhé straně arény, přičemž jsem přemítala o tom, kdo vypustí svého pokémona jako první...

"Dobrá... budeme tedy bojovat se 4mi pokémony, které bude možné kdykoliv vystřídat. Tato pravidla se vztahují pouze na tento souboj. První trenér, který nebude mít bojeschopného pokémona prohrává..." řekl Thann. Dva své pokébally odložil stranou. Podíval se na tebe zkoumavým pohledem a vybral první ze zbylých 4. "Pak tedy začněme souboj! Geodude, volím si tebe..." řekl a hodil pokéballem. Jen kousek pod ním se zhmotnil jeho pokémon.

Hanako Chōseki

Kývla jsem hlavou na znak toho, že jsem trenérovi rozuměla a beru na vědomí všechny informace k boji, které mi byly poskytnuty. "Co to sakra je?! Vypadá to jako... obří kamenný koblich s ručičkama..." Podivně jsem zamrkala na pokémona a vytáhla z kapsy pokédex a namířila ho na Geoduda, chtěla jsem vyzkoušet zda vůbec bude v budoucnosti možné ho vytahovat v boji. Ve své volbě jsem však měla jasno. "Naoki, pojď ukázat svého bojového ducha!" S úsměvem jsem vhodila pokéball do hřiště a přede mnou se objevil můj pokémoní oblíbenec. "Bulbasaur!" řekl hrdě můj pokémon a postavil se do bojové pozice, ze které se mohl jak dobře krýt, tak zároveň i útočit...

"Geodude- kamenný pokémon. Své silné ruce používá ke šplhání, ale když se rozzuří může s nimi dávat silné rány. Často si ho lidé pletou s kamenem... " řekl pokédex. Trenér se usmál. "Vida, vytahujete své trumfy hned ze začátku? Nebo máte někoho silnějšího? Uvidíme..." řekl.
"Nech souboj započne..." řekl. Jeho pokémon ihned vystartoval do útoku. Nikoliv však přímo, místo toho se přesoval rychle mezi kameny, za kterými se schovával...

Hanako Chōseki

"Často si ho lidé pletou s kamenem? No nepovídej, to by mi nedošlo..." Nad touto větou pokédexu mi pouze stekla modrá kapka u hlavy a já svoji prokletou krabičku, které nejspíše nikdy nebudu rozumět, odložila zpět do tašky. "Mým trumfem je každý z mých pokémonů!" vyhrkla jsem téměř dotčeně, protože jsem nedokázala a ani nechtěla nikoho ze svých pokémonů nazývat trumfem, protože každý měl své pro a proti. "Ale pouze Naoki tu má větší šanci nedostat tolik na zadek, očividně jsem si moc dovolila..." Naštvaně jsem se kousla do rtu a přejížděla očima z kamene na kámen, za kterými se schovával Geodude. "Naoki, měj oči na stopkách a vyčkej na správný moment, kdy bude zrovna přebíhat. Zkus to vycítit, poté použij šlahouny a silně mu svaž ruce!" Bulbasaur jasně pochopil, co jsem od něj chtěla, zůstával stále ve své pozici a jen kmital očima a vyčkával. I kdyby to trvalo několik minut, jednou to vyjít muselo, i přestože jsem počítala s chybnými pokusy a nějakými nárazy, kterým bych se samozřejmě snažila co nejvíce vyhnout...

Bublasaur vyčkával, ale geodude byl ještě daleko a pohyboval se po krátkých vzdálenostech. Když se ale dostal dostatečně blízko bulbasaur zaútočil. Chytil překvapeného pokémona šlahouny za ruce a zvedl ho do vzduchu. Geodude se sice zmítal, ale nemohl dělat nic moc jiného. "No ták! Snaž se! Jsi přece silnější! " povzbudil Thann svého pokémona. Ten se začal vzpírat. Nakonec se mu podařilo osvobodit si jednu ruku. Bulbasaur ho takhle nemohl udržet dlouho

Hanako Chōseki

"Skvělé!" Nadšeně jsem povyskočila na místě a ukázala prstem na chyceného Geoduda, který se očividně nehodlal vzdát, s čímž se popravdě dalo počítat. "Chyť mu znovu tu ruku a pevněji, poté se rozeběhni a nalož mu tolik nárazových útoků, kolik jen bude moci snést. Zkus ho zároveň nepouštět, bude se ti vracet jako na pružinách, takže se lépe trefíš." Snažila jsem se nějak srozumitelně převyprávět svůj plán Bulbasaurovi, který okamžitě začal konat, protože času nebylo nazbyt. Věděla jsem, že Naoki nejspíše bude ošklivě potlučený, ale i on měl výdrž a nebyla to žádná křehotinka, navíc kdyby byla největší nouze, měla jsem zásobu léčivých látek, které bych mu později podala. "Vedeš si výborně, Noaki!" "Bulbasaur!" odvětil Naoki v běhu a dále se už jen zabýval tím, aby se dokázal dobře trefit do Geoduda...

Geodude se opravdu nemohl bránit, ale pořád byl kámen. Tvůj pokémon do něj sice několikrát praštil, ale zdálo se, že to bolelo spíš jeho než geoduda... protože byl kámen. Nicméně pravda byla ta, že se pořád nedokázal osvobodit. Ale nezdálo se, že by narážení do něj mělo nějaký velký efekt. Přeci jen hlavou zeď neprorazíš. A kámen taky ne

Hanako Chōseki

"Zatraceně!" V hlavě mi šrotovalo tolik myšlenek, že jsem je nedokázala poskládat do nějakého rozumného pořadí. "Potřebuji něco travního, něco travního, sakra! Jak se jmenovalo to, co jsem viděla v televizi? Listové ostří? Nože? Sakra...!" Naštvaně jsem na krátký moment sevřela pěst a přemýšlela, zda vůbec bylo možné, aby se Naoki naučil za tak krátkou dobu nějaký nový trik, ale za zkoušku jsem nic nedala, zrovna teď opravdu ne. "Naoki, to stačí, poznáš takový ten útok, kterému se říká listová břitva? Vystřelíš naráz rychle několik listů ve tvaru břitvy. Zkus to, nevadí, pokud neuspěješ." Bulbasaur na můj povel zastavil a zvědavě naklonil hlavu na pravou stranu, možná měl představu o tom, co od něj chci, avšak nejspíše sám nevěděl, jak můj požadavek vykonat. Hodila jsem na něj jeden povzbudivý úsměv, který dodal Naokimu trochu sebevědomí, přikrčil se k zemi a snažil se ze sebe něco vyhodit...

Bulbasaur vypadal na chvíli opravdu zmateně. Sám asi úplně netušil co po něm chceš, ale přesto to zkusil. Vypadalo to, že se soustředí. Geodude toto využil, aby si opět uvolnil jednu ruku. V tom ale bulbasaur vystřelil salvu lísků ostrých jako břitva. Nebylo to úplně skvělé, ale zabralo to lépe, než jsi čekala. Geodude dostal několik zásahů, které ho zřejmě dost oslabily. "Použij bahnitý útok!" vykřikl Thann. Geodude otevřel pusu a vyplivl po bulbasaurovi bahno...

Hanako Chōseki

Uvolnění Geodudovy ruky mě příliš nerozhodilo, stále nemohl kamkoli odskákat, dokud měl alespoň jednu ruku chycenou v šlahounech. "Yata! Super, Naoki! Tohle společně všichni oslavíme!" "Bulbasaur!" Radostí jsem pevně semkla obě pěsti a pozorovala, jak si můj Bulbasaur skvěle vede v boji proti někomu na úplně jiné úrovni. "Ale stále nemáme vyhraný souboj." "Naoki, rychle se tomu vyhni!" Naoki odskočil stranou, ale i tak jsem měla pocit, že se útoku nestihl úplně vyhnout. Jakmile jsem se zadívala na jeho tlapky na levé straně těla, akorát se mi má myšlenka utvrdila, měl je z větší části pokryté bahnem, ale hned začal nožkami klepat na všechny strany, aby z nich tu špínu dostal dolů. "Naoki, zkus ho omotat kolem hlavy v oblastí očí a znovu listovou břitvu na plné pecky!" Když by měl Geodude vyřazený zrak, nejspíše by pravděpodobnost úspěšného útoku dosti klesla a toho jsem chtěla docílit...

Geodude se chvíli cukal, snažil se, ale neměl moc šanci. "Vrať se, geodude..." řekl Thann a svého zraněného a unaveného pokémona vrátil zpět do pokéballu. "Dobrá strategie, ale tenhle souboj je ještě dost daleko od skonečeného." řekl a vytáhl další pokéball. "Teď jsi na řadě ty, cubone!" řekl. Na kameni před ním se objevil pokém s kostí v ruce... zvedl jí do vzduchu a vydal válečný pokřik...

Hanako Chōseki

"Yey! První úspěch! Zatím to jde hladce, avšak není radno podceňovat trenéra stadionu, že? Má ještě tři pokémony a nejefektivnější proti nim je Naoki, takže můžu jen doufat, že mi ho neutluče." Spokojeně jsem se pousmála a souhlasně kývla hlavou na Thannovu poznámku, že konec je ještě hooodně daleko. "Děkuji!" S úsměvem jsem poděkovala za pochválení strategie a přemýšlela jsem o tom, zda tento souboj vůbec dokončíme včas, abych ještě případně stihla odejít z města a strávit noc na další cestě do Modrého města. "Cubone?" zeptala jsem se sama sebe v duchu a namířila na dalšího protivníka svým pokédexem. "Hehe omlouvám se, že vám takto skenuji každého pokémona, ale informace do budoucnosti se vždy hodí. Naoki? Zvládneš ještě dalšího?" "Bulbasaur Bulba!" odvětil Bulbasaur téměř dotčeně, jak si dovoluji ho takto podceňovat a zaujal bojovou pozici, přičemž bedlivě zkoumal neznámého pokémona. "Tak jo, Naoki, zavrč na něj a zkus mu šlahouny sebrat tu jeho kost!" Bylo to úplně to první, co mě napadlo, a tak jsem se jen modlila, aby mi mé neuspořádané myšlenky vyšly i tentokrát...

"Cubone, zemní pokémon. Svojí kostí dokáže vrhat z děsivou přesností. Na hlavě nosí lebku své mrtvé matky. Je to samotář a pokud je podrážděn dokáže být velice nebezpečný." řekl pokédex. Cubone byl připraven k boji. Jakmile bulbasaur zavrčel, tak mu to Cubone oplatil. Ani jednoho to moc nevyvedlo z míry. Bulbasaur vystřelil svoje šlahouny a Cubone hodil svojí kost... kost proletěla přesně mezi nimi a bezchybně mířil přímo na bulbasaura