Stadion

Hanako Chōseki

"Na hlavě nosí lebku své mrtvé matky? Are you serious? Pfuuu! To je nechutný!" Oklepala jsem se snad po celé délce svého těla a zadívala se na soupeře, který bude zaručeně tvrdým oříškem, dokonce tvrdším než ten poskakující kámen. "Shimata! Naoki, vyhni se tomu!" Bulbasaur se nebezpečně letící kosti vyhnul jednoduchým skokem stranou, který byl však efektivnější, než jsem sama čekala. "Skvělé! Vyhnuli jsme se jednomu útoku, ale toto očividně nebude jen tak." Když jsem si tak pozorně prohlížela Cubona, najednou mě něco napadlo, ačkoli to bylo nehezky riskantní. "Naoki, použij nárazový útok a zároveň si chraň šlahouny tělo, kdyby zase chtěl hodit tu jeho kost!" Než jsem to dořekla, byl můj Bulbasaur už v rozeběhu a ťapkal si to rychle směrem ke Cubonovi, se kterým nehodlal mít slitování...

Kost se ve vzduchu otočila a vrátila se mu zpátky do ruky. To už byl ale Bulbasaur opět u něj. Místo aby se cubone pokusil o únik, tak se rozběhl proti němu. Udeřil do něj svojí kostěnou helmou. Sřážka to nebyla pěkná. Oba pokémoni vypadali celkem otřeseně, ale bulbsaur asi trochu víc. Přeci jen dostal ránu helmou. Cubone hned nato vyskočil na nohy a začal bulbasaura mlátit svojí kostí. Ten sice některé rány zadržel šlahouny, ale ne všechny...

Hanako Chōseki

Nerada jsem sledovala, jak moji pokémoni dostávají příliš zabrat, ale věřila jsem, že Naoki ještě pár útoků zvládne. Byl to silný bojovník a ačkoli dostával namláceno kostí, nevypadalo to, že by se chtěl jen tak vzdát. "Vedeš si skvěle, jen mi prosím ještě chvíli vydrž a potom si tě hned vezmu k sobě." Sledovala jsem Cubona, který se s mým Bulbasaurem rozhodně příliš nepáral. "Naoki, stáhni mu šlahouny tu jeho helmu a znovu nárazový útok!" Tak nějak jsem počítala s tím, že teď bude Naoki dosti otevřený přímým útokům, ale za pokus to stálo. Kdyby mu tu helmu opravdu dokázal stáhnout, měli bychom několik sekund na provedení tolika útoků, kolik by jen bylo potřeba a já byla připravená případně zasáhnout, i kdyby mi toto nevyšlo, ačkoli vzhledem k malé vzdálenosti mezi pokémony jsem svému plánu dávala poměrně dobré šance...

Bulbasaur se najednou vzepjal, jeho šlahouny cubonovi posunuly lebku do očí, takže neviděl vůbec nic. Sice kvůli tomu schytal pořádnou ránu kostí, ale cubone byl teď prakticky bezmocný. Než si stihl lebku upravit, tak dostal pořádnou ránu od bulbasaura, spadl na zem a kost mu vypadla z ruky. "Cubone! Použij náraz hlavou přímo před sebe!" řekl jeho trenér. Cubone sice neviděl nic, ale vyrazil přímo do útoku. Letěl dokonale na Bulbasaura

Hanako Chōseki

"Výborně!" zajásala jsem nadšeně, i přestože můj bulbasaur utrpěl další nehezkou ránu, věděla jsem, že tento zápas bude jeho poslední na tomto stadiónu, protože kromě bojů s jinými pokémony, které jsem později chytila, byl toto vlastně jeho první pořádný souboj. Naoki jako kdyby věděl, na co zrovna myslím, vyskočil do vzduchu a v letu šlahounem obmotal odhozenou kost. "Toto naše vzájemné myšlení nejspíše nikdo nikdy nepochopí..." Usmála jsem se a jakmile Naoki dopadl na zem, začal cubona jeho vlastní kostí vší sílou, která mu ještě zbývala mlátit do hlavy. Holt dostat na zadek svou vlastní zbraní je snad ta nejbolestivější věc, kterou může tělo a duch protivníka utrpět...

Cubone letěl bezchybně. Naoki sebral kost a praštil ho s ní po hlavě. Bohužel pro něj cubone stále "letěl" do útoku. Náraz je vyřídil oba dva. Cubona možná teda vyřídila ta rána jeho vlastní kostí. Nicméně Naoki byl už taky vyřízený. Sice stál na nohou, ale už to opravdu nevypadalo, že zvládne bojovat. Thann odvolal padlého pokémona. "No, všechna čest... ten bulbasaur je bojovník, ale myslím, že už dál bojovat nemůže." řekl a vytáhl další pokéball. Na místě kam dopadl se objevil rhyhorn... velký kamenný pokémon. Vypadal dost naštvaně...

Hanako Chōseki

Poprvé v životě jsem opravdu z něčeho měla radost, jakmile byl cubone vyřízený, Naoki se pomalým a dosti unaveným krokem vydal směrem ke mě. "Jsem na tebe pyšná, pořádně jsi jim vytřel zrak." "Bulbasaur!" Vzala jsem si Naokiho do náruče, kde mi po chvilce zaspal, vlastně jsem byla i ráda, že neviděl dalšího protivníka, protože by zaručeně protestoval proti tomu, abych posílala někoho ze svých hmyzích kamarádů. "Sakra, teď už to bude jen horší..." Znovu jsem vytáhla pokédex a zamířila na naštvaného nosorožce, nezbývalo mi moc možností, takže jsem jen mohla doufat, že při mě bude stát nějaká vyšší moc. "Sho, pojď se proběhnout." Z pokéballu vyskočila natěšená caterpie, která když však zjistila, že není nikde v parčíku a nebude si užívat letního počasí, rychle z ní ta radost opadla. "Jsi rychlejší než on, Sho. Budeme muset spoléhat na to." Sho několikrát nesouhlasně zapištěl, ale když zaměřil můj zvedající se hrudník, našel přeci jen důvod bojovat. Nic nedělal, byl sice připraven použít svá lepivá vlákna, ale ta si nechával, až mu ten tank půjde naproti...

Thann se jen usmál. Očekával, že kromě bulbasaura už nebudeš mít žádné drsné pokémony a caterpie ho zrovna neohromila. Pokédex opět vychrlil informace "Rhyhorn, kamenný pokémon, navzdory svému obřímu obrněnému tělu má poměrně malý mozek, často uprostřed běhu zapomene, na koho se vlastně rozběhl". Rhyhorn neřešil taktiku a rozběhl se přímo na malinkou hosenku. Cestou drtil kameny i skály...