Merridale city

Nejzápadnější město celého ostrova. Nachází se zde Pokémonové středisko, přístav pro velké lodě a také malé soukromé letiště sloužící pro potřeby Ostrovní ligy. Je tu také resort s překrásnou písečnou pláží, bohužel ideální počasí ke koupání je tu jen několik týdnů v roce. Otužilý ostrované ho ale využívají i mimo tyto chvíle. Právě toto město je místem, kam přicházejí trenéři začínající svojí "kariéru" v Ostrovní lize.


Jíž včerejšího večera přiletělo letadlo s několika vybranými trenéry z regionů Johto, Kanto a Hoenn. Všichni trenéři už byli dávno pryč, kromě jedné, kterou tu nedobrovolně zdrželo pochybní někoho z ligy, kdo nezadal její údajně do systému. Kvůli tomu musela strávit noc v jednom z místních hotelů. Snad se už mělo vše vyjasnit, jelikož jí vzkázali, aby se dostavila do místní laboratoře, kde na ní měl čekat jeden z pobočníků profesorky Roeblingové...

Eileen "Lena" Rivets

"Přijeďte do Ryoko, říkali. Zúčastněte se Ostrovní ligy, říkali. ČEKÁME PRÁVĚ NE VÁS, ŘÍKALI," bručela si Lena pro sebe, zrovna když kráčela ulicemi města směrem k laboratoři. Tedy, doufala že tentokrát to bude ten směr. Ve všem tom zmatku, který včera nastal, nechala někde mapu. A zdálo se jí to, nebo měli dneska všechny obchody s mapami zavřeno? Vážně, vešla asi do sta různých krámků a krámů, ale když zrona prodavač nebyl blbec, tak neměl to co chtěla. Samo sebou tedy bloudila městem už bezmála hodinu. Nebo to byly dvě? Kdo to má v tomhle labyrintu počítat! Začínala být zoufalá, ráda by si odpočinula, ale už takhle šla pozdě. Ne, že by to vadilo. Já se rozhodně nezpozdím o den jako oni s nějakou registrací... že ne? Lena se bezradně podívala do dálky, jak ulice pokračovala stále dál a dál... a pak to prostě vzdala. "Promiňte," oslovila prvního kolemjdoucího, "jdu správně k laboratoři profesorky Reeb... Rebli- Roeoli... Re... Ro..." snažila se dostat profesorčino jméno přes jazyk.

Město sice nebylo tak velké, ale rozhodně matoucí. Paradoxně hotel nebyl zase tak daleko, ale neznámé místo dokázalo smást i ty nejlepší. Naštěstí Lena nebyla z těch, kteří se báli zeptat na cestu. Oslovila nějakého mladého pána, který se jen mile usmál.
"Ano, víceméně... támhle musíte doleva a pak už vlastně jen rovně, po chvíli uvidíš ceduli, která tě pošle správným směrem, nedá se to minout." řekl milým hlasem. Nejspíš se zdál pobavený z toho, že jsi nedokázala vyslovit jméno profesorky správně. Tam se ale nebylo za co stydět, to jméno bylo trošku nešikovné...

Eileen "Lena" Rivets

Poslouchala cestu a napadlo ji, že by si to možná měla zapsat. Ale ne, doleva a cedule, to si na tu chvilku zapamatuje. Přikývla proto všem instrukcím, které ji muž dal. "Děkuji moc," odvětila a už si to svižným krokem štrádovala k laboratoři.
Zatočit tady, jít rovně tam, cedule tady a pak-
Lena zůstala stát na místě jako opařená. Před ní stála budova laboratoře. Co jí však zarazilo nebylo tohle, nýbrž dům tyčící se do výšky o několik pár ulic vedle. Ten poznávala skvěle, byl to totiž hotel ve kterém nocovala. A od něj pár kroků k laboratoři... Lena nevěděla, co si o tom má myslet. Aspoň... Aspoň jsem se prošla... jo, ranní procházka je to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat... jo... proběhlo jí hlavou, snad se snažila ten šok uklidňujícími slovy zmírnit, než ho ze sebe úplně sklepala.
"Fajn, tak už jsem tady," rozhodla se soustředit na to pozitivní a odhodlaně vkročila do laboratoře.

Po hezké ranní procházce se Lena tedy nakonec dostala do laboratoře, kde už na ní čekal chlápek v laboratořním plášti. Byl vysoký, mimořádně vyhublý a měl pod nosem tenký knírek, jako nakreslený tužkou. Ostatně celkově vypadal dost jako tužka. Dokonce i jeho účes působil dojmem ožvýkané gumy. "Dobré ráno... doufám, že se vám v naše hotelu líbilo..." začal trochu připitoměle. "Já bych se chtěl omluvit za... komplikace, které jsme měli včera... naše systémy jsou stále ještě trochu nové... a uhm... vloudila se tam menší chybka... tedy... uhm..." promnul si dvěma prsty svůj supertenký knírek. "Vlastně to celé byla moje chyba... " řekl trochu nejistě. "Víte... omylem jsem vaše údajne přemazal údaji někoho jiného... a uhm... no... proto jste nebyla v našem systému... opravdu mě to mrzí... prosím, přijměte omluvu mojí a skrze mě také celé Ostrovní ligy." pokračoval trochu chaoticky. Zřejmě mu byla celá ta situace trapná.

Eileen "Lena" Rivets

Mr. Tužka, jak se mu rozhodla Lena říkat, se vůbec nepozastavil nad jejím brzkým/pozdním příchodem - ona sama netušila, jak tu vlastně měla být - ale hned se začal omlouvat za potíže. "Dobrej. Jojo, to víte-" chtěla něco říct, ale profesorčin pomocník nutně potřeboval přidat ještě několik omluv a vysvětlení. Lena si tedy založila ruce na prsou a trpělivým pohledem Tužku sledovala. Její výraz nijak neprozraroval, zda jí nastalá situace byla ukradená nebo jí to nauopak neskutečně štvalo. Ne, nejlepší způsob jak potrestat viníka bylo, nedat znát jak se vlastně ohledně toho všeho cítila. Když maník v plášti domluvil, Lena ještě chvilku nic neříkala, neboť si nebyla jistá, jestli se on zase nerozpovídá. Pak nad tím mávla rukou.
"Hlavní je, že už se to všechno vyřešilo. Teda, vyřešilo se to, že jo? Nepošlete mě zpátky prvním lodí, co vám zakotví v přístavu, že ne?" zeptala se trochu nejistě a tentokrát už bylo v jejím hlase znát, že tohle řešení by se jí rozhodně dvakrát nezamlouvalo.

Mr. Tužka opět celkem zbledl. "Ale ovšem, že ne... nikdo vás nepošle pryč... leda byste sama chtěla... " začal snad ještě rychleji. "Ostrovní liga si velice cení toho, že jste přijala naše pozvání a velice lituje tohoto... nepatřičného problému, který vznikl zcela mojí vinou." řekl kombinaci toho, co už vlastně řekl. Na čele mu vyrazila kapka potu.
"Jen vyřídíme pár formalit, odpovíme na všechny vaše otázky a můžete vyrazit." řekl. Pak se zasekl na vteřinku a opět spustil. "Myslím vyrazit na svojí Pokémonovou cestu... ne domů kam vás nikdo nepošle... jen si vyberete pokémona a můžere vyrazit... a nebo nemusíte... můžete jít třeba na pláž nebo... uhm... chci říct, že můžete dělat co budete chtít... teda v rámci možností... uhm..." už se sám začal ztrácet v tom co řekl

Eileen "Lena" Rivets

Lena se vskutku bavila tím, jak se Tužka zamotával a omlouval a celkově zmatkoval. Ano, bylo to od ní zlé a nepatřičné, ale o to větší legrace to byla. Škodolibý úsměv se jí nachvilku objevil na tváři, čehož si muž rozhodně v tom svém záchvatu provinilosti nevšimnul. Lena si přebrala pár jeho slov, které pro ni byly klíčové a promnula si ruce.
"Podívejte, už vás přestanu trápit," přerušila salvu Tužkových slov, "co kdybyste to tady se mnou vyřídil, ať už můžeme všichni na ten nepříjemný incident zapomenout a začít se soustředit na to, proč tu vlastně jsme?" navrhla a povzbudivě se na profesorčina pomocníka pousmála. Dost už bylo jeho trápení, alespoň prozatím.

Chlápek si viditelně oddychl. Velice rychle se zase sebral.
"No, bohužel profesorka odplula vstříc dalším účastníkům... takže vám to nemůže říct osobně, ale snad vám nebude vadit dozvědět se všechno důležité ode mě..." řekl a přešel ke stolu. Vzal z něj tác, na kterém bylo poskládáno 5 pokéballů, základní léčení a takové větší hodinky.
"Takže... tohle jsou pokébally... očividně... léčení a tohle je Pokédex, spojený s mapou, rádiem... má to celkem dost funkcí... má to i nouzový signál... ale nejdřív se budete muset zaregistrovat... to není nic těžkého." řekl, přešel k monitoru a na něm vyskočily obrázky 9 pokémonů.
"Toto jsou startovní Pokémoni, ze kterých můžete vybírat... jsou to startovní Pokémoni z regionů Johto, Kanto a Hoenn... ale všichni chyceni na našem ostrově... můžete si vybrat kteréhokoliv..." řekl

Eileen "Lena" Rivets

Když tady pan asistent zmínil, zda Leně nebude vadit dozvědět se vše od něj místo od profesorky, měla Lena neodolatelné nutkání říct něco jako že si o tom není jistá a tak, ale v zápětí to zavrhla. Ještě by ho mohla znovu rozpovídat o tom, jak se omlouvá za potíže a že nemohla mluvit s profesorkou... ne, tohle už rozhodně znovu ne. Převzala si od něj radši mlčky pokebally, léčidla a dle jejího nározu velice užitečné hodinky - o praktičnosti jejich velikosti se přesvědčí později - a sama se obrátila k monitoru se zobrazenými pokemony. "Hm, kteréhokoliv," zamumlala pro sebe a přejížděla pohledem z jednoho obrázku na druhý.
Charmander, Bulbasaur, Squirtle. Se startéry z Kanta byla dobře obeznámena a když opomeneme Squirtla, Charmander na ní dělal dojem. Slyšela však, že mnoho trenérů má problém se zvládáním jeho evolucí. Dobrý trenér, dobrý pokemon... nic víc v tom není. Johto startéři. Lena musela uznat, že ti byli rozhodně ze všechn nejroztomilejší. Energie, která vyzařovala ze snímku Chikority a ten rozpustilý škleb na Totodilově tváři. Sakra, nechtěla jsem se zbavit týhle šílený obsese s vodními typy? A Hoenn... o této oblasti toho věděla nejméně. Přesto její zrak utkvěl na drobném ptačím pokemonovi, nejspíše ohnivého typu. Kolik toho ze sebe může takovej drobek vydat? zatoužila vědět a možná by si troufla to i sama zjistit. Nejdéle se její zrak pak zastavil na obrázku Mudkipa. Obsese~ varovala v duchu sama sebe.
"Tak vám nevím," hlesla a o krok poodstoupila, "neměl byste nějakou radu? Jako například, jaké typy pokemonů se kolem nacházejí nejhojněji? A nebo doporučení? Který z nich si myslíte, že by byl pro začátek nejvhodnější?"

Asistent se zamyslel.
"No... uhm... myslím, že vodní pokémoni jsou tu docela četní, díky tomu, že jsme ostrov... je tu dostatek řek a 3 velká jezera... a travní pokémoni jsou také celkem častí... takže čistě co se týče četnosti, tak ohnivý jsou asi nejméně obvyklí... " řekl nějaké statistiky.
"Také myslím, že nejvíce trenérů, si zatím vzalo ohnivé... takže je to populární volba..." řekl i něco, co nejspíš neměl říkat. Dalo se předpokládat, že to byla informace, která byla pouze pro potřeby ligy, nejspíš se ale chtěl nějak revanžovat? Nebo byl jen neopatrný?

Eileen "Lena" Rivets

Chvilku Mr. Tužku jen tak sledovala. Vskutku nevěřila, že by jí vyzradil něco takového. Ani to nebylo přesně to, co chtěla slyšet, takže tam jen tak stále a koukala. On se vážně ještě nedostal do žádnýho maléru? zapřemýšlela. Vážně, nejdřív ta patálie s registrací, teď tohle. Když to sečetla s jeho vzhledem, usnesla se, že za to může maximální přepracovanost.
Ušklíbla se. "Fajn, no to je jedno, stejně už jsem měla vybráno," pronesla a šáhla po pokeballu se svým zvoleným pokemonem. "Tohle je můj parťák," oznámila a pohazovala si s pokeballem v ruce. Ne, nespadl jí. Zatím.
"Tak se podíváme..." procházerla si věci, které od asistenta dostala a ukládala si je do batohu, "pokebally, léky, hodinky..." u těch se zarazila a pak si je radši dala hned na ruku. Určitě by je někde v tom batohu ztratila. "Ta registrace," začala a otočila se na asistenta, "mám nějaký čas, do kdy ji provést?" A než stačil muž odpovědět, začala na hodinkách něco mačkat. Jen doufala, že to hned nerozbije. Technologie a ona, to bylo něco jako přirození nepřátelé.

"Aha... a co jste si vybrala? zeptal se, zatímco hledal něco v nějaké poličce.
"Tu registraci doporučuju provést než vyrazíte z města... vlastně ideální by bylo provést jí hned..." řekl. Zřejmě na tuhle práci nebyl úplně kvalifikovaný? Nebo toho měl prostě moc... přeci jen startovala Ostrovní liga... to muselo klást hodně práce na všechny, kteří s tím měli něco společného. "Dokud neprovedete registraci, tak vám nebude fungovat žádná funkce... tedy ani mapa, ani Pokédex... nic..." vysvětlil ještě proč bylo lepší si tu registraci udělat co nejrychleji

Eileen "Lena" Rivets

Chvilku zírala. Neviděl koho si vybrala na tom obrázku, který byl čirou náhodou právě nad tím pokeballem, který si vzala? "Eeh..." vydala ze sebe udiveně a přes rameno ukázala na onen zmíněný snímek.
Asistent už nemusel nic říkat, mapu Lena nutně potřebovala, takže registraci zahájila ihned. Asi. Chtělo to po ní nějaké údaje, tak si domyslela, že to bude ono. A radši to chtěla dokončit ještě v laboratoři, dokud je poblíž někdo, kdo by jí pomohl napravit vše, co by při tom mohla zpackat. Ano, řeknete si registrace, jméno a pár údajů, jak tohle může být složité? No, Lena ví své. Nakonec se zdálo, že vše proběhlo bez problémů. "Oh," vyhrkla překvapeně, když na ní vyběhlo něco jako 'Děkujeme za registraci do Ostrovní ligy' nebo tak. "No... tak to bychom měli," usoudila a svěsila ruku s multifunkčními hodinkami. "Takže hádám... že to bude asi vše a já můžu jít? Nebo..." pobídla asistenta, aby případně něco dodal a neodpustila si při tom gestikulaci rokou.

Lena si mohla všimnout, že do přístavu vjela velká a luxusní loď. Asistent přitom viditelně pookřál. "Paní profesorka je zpátky... a spolu s ní i další trenéři!" řekl radostným hlasem. Hned na to se ale opět věnoval tobě. "No ano, to je všechno... myslím, že nic dalšího už tu není. Můžete vyrazit... ale do přístavu právě vjela loď s dalšími trenéry... možná by vás to mohlo zajímat..." řekl zmateně. Asi byl rád, že má tohle všechno z krku...

Vance Rayn

"Hodně štěstí v tom co děláte, paní profesorko." odpověděl jí ještě, než opustil loď, a dokonce jí i zamával, když už jí opustil. Ale to bylo všechno. Když dal jako první nohu na molo v přístavu na novém ostrově, připadal si, jako když první ryba kdy vyvinula nohy a stoupla na zem.. konečně zase něco nového, nové dobrodružství, nová banda kamarádů, noví pokemoni, nové všechno! A tak s úsměvem vyskočil ven a mrkl na ostatní. Už, aby se šlo.. dobrodružství nikdy nepočká!

Rika Hearst

Rika následovala Vance ven z lodi a také se rozloučila s profesorkou. "Na shledanou a starejte se o ně dobře..." jo, přesně tohle jí řekla. No ale to už byla minulost. Charmyho zatím nesla v náručí. Dokonce přemýšlela, že by se mohl nést na její kšiltovce...jenže Rika nechtěla riskovat, že by Charmy usnul a podpálil jí svým ocáskem hlavu. Asi ho pak dá do pokéballu. Nebo si pak někde sežene voucher na kolo s košíkem a bude ho vozit v tom košíku. Riak ale pochybovala, že by tu byl nějaký Timmy, jehož Ditto se bojí tmy a že by dokázala ušetřit 75k. No to je jedno. Tak jako tak vystoupila z lodě a zvědavě se dívala kolem.

Eileen "Lena" Rivets

"Perfektní!" zajásala s ne tak velkým enthusiasmem, jak by se mohlo zdát. Ten chlap potřebuje dovolenou. "Děkuju moc, tak nashle pane Tu-ASISTENTE!" vyhrkla a radši rychle z té laboratoře vypadla.
Fju, to byl ofous, vydechla. Jak by se asi profesorčin pobočník tvářil na svou novou přezdívku, hm? To nechtěla vědět, už teď si dovedla představit na jak dlouho by tam ještě stvrdla, než by se tohle vysvětlilo. A tak raději pohlédla před sebe. "A, nojo, loď," poznamenala. "Tak co říkáš, asi bychom si měli omrknout i zbytek konkurence, když už máme tu možnost, co?" hlesla k pokeballu, který držela v rukou. Na odpověď nečekala, stejně by se jí ji nedostalo a vyrazila k lodi.
Lena se zastavila koukek od lodě. Přesně tak, aby měla dobrý výhled na ni i na vystupující trenéry. Ty se z té lodě poněkud šourali. "To je to na tý lodi tak luxusní, že se jim odtamtud nechce?" zabručela. "To my měli v letadle turbulencí jak při Vánoční nadílce."

Jimmy Storm

"Děkujeme moc za všechno a určitě se ještě uvidíme," pronesl k profesorce, když byli vypakováni do města. No. Město před nimi, teď ještě vymyslet, kde začít. Torchic pohodlně seděl Jimmymu na rameni a koukal všude okolo. Vypadalo to, že byl naprosto nadšený, že je venku a tak všechno vesele skenoval pohledem. "Tak, kam nejdřív?" nadhodil své skupině tuto zásadní otázku.
Jenže než mu asi všichni stihli odpovědět, tak se tam najednou vyjevil někdo další. Jimmy se na ní koukal trošku jako "what"? "A ty jsi?" zeptal se trochu zmateně.

Alexei Rees

Alexei chtěl načerpat atmosféru toho okamžiku, ale neměl rád pach přístavů. Takže raději sešel na molo. Tam už čekal někdo další, zřejmě taky trenér? Nejspíš jedna z těch, kteří příletěli letadlem. "Hele! Tebe já znám. Ty jsi byla v lize... pamatuju si tě..." vyhrkl. Pokud si pamatoval, tak dopadla dost podobně jako on. Nečekal, že potká další trenéry z Kanta.
"Uhm... já jsem Alex, ten s tím Snorlaxem..." identifikoval se. Většina lidí ho znala jako toho se Snorlaxem.
"No, jsme tady... takže... co teď?" zeptal se ostatních

Vance Rayn

Někdo tam byl! Vypadalo to, na další trenérku! Taky to nevypadalo, že by byla jen nějaký uvítací výbor ostrova..spíš jen..možná další účastnice tohohle všeho! Jimmy už stihl být nepříjemný a Alex se stihl představit, tak Vance rozhodně nečekal a udělal to samé. "Vance Rayn... těší mě." pronesl jen, ale s úsměvem. Treecko na ramenech Vanceových si další trenérku zlehka prohlížel. Vypadala taky poměrně mladá, jako všichni ostatní..třeba by se taky chtěla ke skupině přidat?
"No... hádám, že je čas vzít to z města ven, jak to půjde? Pokud tady zrovna není nějaký trenér s odznakem.. i když nevím, jestli bych s ním chtěl bojovat, když jsme zatím nezískali žádný zkušenosti.." odpověděl ostatním na jejich otázky.. co jiného taky dělat? on by asi do takhle rychlého boje o odznak nešel, ale.. jestli ostatní byli jiní, tak...jen ať!

Rika Hearst

Stejně jako ostatní Riku překvapilo, že hned jak vylezli z lodě, potkali další trenérku. "Ani nevíš jak, tolik různých pokémonů, co tam je...." odvětila na její slova o tom, že se jim z té lodě moc nechce. "Ahoj, Rika Hearst a tohle je Charmy." představila se pak taky s úsměvem. Charmy v její náručí zvědavě naklonil hlavu na stranu a pak zvesela zvolal Chaar. Asi taky chtěl pozdravit. No a pak se začalo řešit, co budou dělat dál. Vance tam říkal věci, na kterých něco bylo. "Hlavně...jen šílenec by šel s nově získaným pokémonem hned zápasit o odznak." doplnila to. "Takže souhlasím s tím vyrazit z města a získávat zkušenosti." pronesla pak.

Eileen "Lena" Rivets

Skupinka trenérů vystupující z lodě se k ní přiblížila a Lena si všimla, že několik z nich mělo u sebe své pokemony. Venku. Mimo pokeball. Tak ten trend je i tady, pomyslela si a nemohla se zbavit pocitu, že jsou jí někteří z nich povědomí. Z těch trenérů, ne pokemonů.
"Tak to už se vám nedivim," pronesla na poznámku od Riky o množství pokemonů na palubě a letmo si prohlédla Charmandera. "Já jsem-" Do řeči jí skočil nějakej blonďák s kuřetem na rameni. "Já jsem-" Teď jí přerušil další blonďák, bez kuřete. Lena nemohla jinak než si překrýt dlaní obličej. Facepalm - jak se tomu lidově říkalo.
"Snorlax... liga... no jasně!" vzpomněla si. "A tys tam byl taky, že jo?" otočila se na kluka s kuřetem. Proto jí byli povědomí. Pak se ohlédna na posledního z nich, měl u sebe jakého travního pokemona. Představil se jako Vance. "Eileen Rivets," chopila se konečně také své příležitosti, "pro známé Lena."
Prohlédla si skupinku trenérů, zatímco se rozhodovali kudy kam. "Budete cestovat jako skupina?" zeptala se. "Myslíte... vadilo by, kdybych se k vám přidala? Alespoň na chvíli." Nechtěla dodávat, že tu odmítala sama opět bloudit městem - malé nebo ne, s mapu nebo bez. Navíc, ta mapa byla elekronická. ELEKTRONICKÁ! To bylo jako by vlastně žádnou neměla.

Jimmy Storm

Liga? To by jí vlastně měl znát taky. Ale jo, když si jí trochu líp prohlédl, už si jí pomalu začal vybavovat. Sice si nevybavoval, co vlastně měla za pokemony. No, třeba jim to řekne. "Jimmy Storm," představil se i on a Torchic za Torchicoval.
"Jo, plánujeme jít jako skupina," odpověděl Leně a doufal, že z toho nechtěli dělat státní tajemství. "No, hlavně by to chtělo trochu rozšířit repertoár naších pokemonů, že?" nadhodil jako další téma krom průzkumu. On toužil pochytat všechno... zase! "A mě by to vlastně ani nevadilo, o jednu osobu navíc, to se nějak zvládne," vyslovil své svolení.

Alexei Rees

"Taky mě moc těší." řekl Alexei a zazubil se na ní. Bylo fajn potkáva tu známé tváře, i když jen od vidění. Rozhodně neměl nic proti tomu, aby se k nim přidala, tohle už tak vypadalo na bezva partu a jeden člověk navíc to mohla být ještě větší sranda.
"No jo... ale jak to uděláme? Nepředpokládám, že bysme se porvali o caterpie... nebo rattatu...ale co když potkáme nějakého cool pokémona... jak to uděláme, aby jsme se kvůli němu nerozhádali na smrt... však... " řekl a pak se zarazil.
"Jimmy Storm? To jako fakt? To zní jako z nějakého superhero filmu... " řekl, protože mu až teď došlo, že to jméno tak fakt znělo...
"Uhm... promiň..." dodal.