Merridale city

Vance Rayn

Ošklivě se podíval na Lenu a už chtěl jí to chtěl vysvětlovat, když viděl radost a vítězství v jejích očích. Aha, tak takhle tedy ona chtěla hrát tuhle hru! Vance se zachechtal. Dobrá! Má ji mít, tohle si bude pamatovat!
Každopádně, vlastně se nedozvěděli nic, co by dávalo s čímkoli naprosto jakoukoli spojitost, takže se Vance rozhodl to nijak moc neřešit. "Dobrá... já půjdu rovnou nahoru. Sprcha se šikne." vysvětlil svůj plán s úsměvem, mávnul na ostatní, a vydal se rychle nahoru, než mu někdo do té sprchy vleze dřív, než vleze on.

Eileen "Lena" Rivets

Lena se ohlédla za zrovna-se-od-někud-vracejícím Alexeiem. A ten kdy odešel? podivila se, ztrácela se v dění očividně častěji, než si myslela. Měli jsme připravený pokoj. Super. Pokoj měl sprchu. Super na druhou.
"No nevim, moje představa dobrodružství rozhodně polehávání v posteli s horkým čajem, tunou prášků a studeným obkladem nezahrnuje," odvětila Alexeiovi, přehodila si svůj batoh přes rameno - netušíc, kdy ho vlastně sundala, a rovněž se vydala k připravenému pokoji. To už tam jak raketa vystřelil Lance a Alex byl zrovna tak kdesi před ní.

Jimmy Storm

"Souhlasím, nejsme žádný Bčka, abychom hned odnemocněli," odsouhlasil Lenin názor Jimmy a modlil se, aby si na tohle Nawaki neházel kostkami. Co se týkalo té zprávy... "Možná časem najdeme zprávu číslo dvě a dozvíme se víc?" nadhodil a už se o tom nechtěl dál moc bavit, ne ve stavu duševní nepřítomnosti. Už se totiž viděl v posteli, a tak se tam taky vydal. I když ho ve sprše předběhl ten další šupák.

Rika absolvovala dlouhý rozhovor se svojí matkou. Během té doby jí bylo asi 10x připomenuto, jak se má chovat a jak se má o sebe starat... všechny ty věci, které věděla už během své první pokémonové cesty a nejspíše je nepotřebovala vědět znovu...

Ostatní zatím vypotřebovali všechnu teplou vodu, takže na Riku zbyla už jen studená. Pokoj, který měli k dospozici nebyl velký, byla to spíš taková ubytovna, ale bylo tam vše potřebné... hlavně měkké postele a čisté peřiny, hypoalergické samozřejmě. Takže ve finále si všichni mohli pořádně odpočinout... hlavně se ta postel nehoupala, jako na lodi.

Ráno všechny překvapilo zamračené počasí... venku to vypadalo na déšť, ale nepršelo, alespoň zatím ne... všechny ale vzbudila vůně vánočky a kakaa, která se nesla zpoza dveří...

Rika Hearst

Rika si poměrně dlouho telefonovala se svou matkou. Pověděla jí o Charmym a o tom, jak chytali Rhyhorna Bruna. Ptala se na dědu, Amphyho a ostatní své blízké v Olivínovém městě. Její matka jí na druhou stranu nezapomněla několikrát připomenout věci, které již dávno věděla. Když skončila, vydala se do sprchy, studené. Riku to trochu probralo, ale i tak si hned potom šla lehnout. 
Když ráno otevřela oči, čekalo jí za okny překvapení v podobě zataženého nebe značícího blížící se déšť. Alex to včera očividně přivolal. Tak jako tak se pěkně protáhla, zívla si a vydala se do koupelny se zkulturnit, než se vydá dolů na snídani. Pokud někoho potkala, popřála mu dobré ráno.

Eileen "Lena" Rivets

Lena se převalila z jednoho boku na druhý. Už nějakou dobu byl venku den, a přestože sluníčko nesvítilo, to světlo bylo otravné. Zabručela a převalila se zpátky. Ještě chvilinku, jen chvilku... ale už byla dost probraná na to, aby ucítila příjemné vůně linoucí se až k její posteli. Ani tak se Lena nechtěla vzdát svého sladkého snění, rychlým pohybem ruky si přehodila polštář přes hlavu v naději, že takto už jí opravdu nic od dospávání rušit nebude. Nutno podotknout, že s probírajícím se zbytkem skupiny se její plán tak jako tak pomalu ale jistě rozpadal.
Jen chvíli, jenom pár minut...

Vance Rayn

Byl zvyklý vstávat brzy, a protentokrát neudělal žádnou velkou výjimku. A tak krásně zrovna míjel Riku u dveří do koupelny. Už byl upravený, vlasy hozené tak jak většinou měl, zuby správně vyčištěné a všechno už bylo tak, jak mělo být. Na tváři jemu tolik vlastní lehký úsměv. Trochu širší věnoval i právě Rice u dveří do koupelny. "Hezké ráno." pozdravil jí mile. Věděl, že zatím to ráno až tak hezky venku nevypadá, ale co se dalo dělat, to ho až tolik zase neděsilo. Naopak.. déšť bylo taky součást všeho počasí co mohlo být, a déšť taky někdy vyláká ven různé pokemony. Třeba to tady nebude výjimkou.

Za dveřmi pokoje čekala chansey, tlačila před sebou vozík, na kterém bylo nějaké sladké pečivo, kakao a několik trochu oschlích, ale stále měkkých baget. Rika na ní narazila hned jak otevřela dveře, aby se dostala na snídani...
Chansey vytlačila vozíkem Riku zpět do pokoje a z nějakého důvodu ho dotlačila hned před Lenu a začala na ní chanseyovat.
Alexei stále ležel v posteli a nevypadalo to, že hodlá vstát...

Eileen "Lena" Rivets

"Argh..." zavřela nevrle Lena, když si někdo asi po minutě pořád nebyl schopný vypnout ten budík, co vydával ty chanseyovské pazvuky. A teď vážně, kdo vůbec takový budík má...
"AA!!!" vyjekla hlasitě leknutím, když se otočila a uviděla Chansey. Vmžiku seděla shrbená v rohu postele, v tom nejvzdálenějším od rádoby roztomilého růžového pokémona. Přes sebe měla pořád deku, kterou pevně držela v rukách před sebou a nedůvěřivě skenovala Chansey pohledem.
"Co je...?" zabručela nevrle a při tom se nezapoměla nespokojeně mračit.

Rika Hearst

Rika potkala mezi dveřmi do koupelny Vance. Pozdravila ho a zalezla míst něj do koupelny. Když vylezla a chystala se jít na snídani, zatlačila jí zpátky do pokoje Chansey s vozíkem s jídlem. Že by donášková služba až do pokoje? Super. I když Lena z toho nadšená moc nebyla. Mračila se na Chansey a držela se od ní dál. Divné. Rika došla blíž a vzala si s vozíku nějaké to sladké pečivo. "Chansey nám přivezla snídani...děkujeme Chansey." Odpověděla Leně na to,co je a zároveň poděkovala té růžové kouly za snídani, než se do toho pečiva zakousla.

Vance Rayn

"Aha!" pronesl pobaveně Vance, když si do pokoje vkráčela Chainsey se snídaní. Vyloženě si je tam velebili, to vypadalo! To bylo dobré, to si nechal Vance líbit. "Dík!" pochválil mile růžovou kouli skládanou z čistého koncentrovaného HP, a i on se chopil nějakého toho jídla. Le baguette přišla vhod, Vance na nic nečekal a pustil se do ní. Sedl si mezitím do tureckého sedu na kraj místnosti, a všechno s pohledem a s bagetou v ruce sledoval. Protože proč ne.

Chansey se nevzdávala. Zřejmě nechápala, proč je Lena taková neštastná a o to víc se na ní usmívala a podávala jí sladké pečivo na talíři. Přeci jen chansey byla velice nezdolný Pokémon.

"Chansey?"

Zeptala se trochu zmateně, hned položila talíř zpět na vozík a zmizela z pokoje. Za nacelou minutu ale byla zpět. V ruce nesla talířek se slanými preclíky a pytlíkem nějakých bombonů. Oboje začala opět strkat směrem k Leně.

"Uhm..."

Ozvalo se rozmrzele z pod deky, kde ležel Alexei...

Rika Hearst

Rika si tam v klidu jedla to sladké pečivo a nechápavě sledovala celou tu situaci. Když jí pečivo došlo, vzala si z vozíku další a k tomu hrnek kakaa.

Eileen "Lena" Rivets

Jestli Lena zaslechla vysvětlení od Riky, rozhodně to na jejím výrazu nebylo poznat. Nezpouštěla toho růžového fluffy pečovatelského dvojitého agenta z očí. I tak málem vyletěla z kůře, když se k ní Chansey natáhla s talířkem. Dobře, možná ne tak doslovně, ale alespoň leknutím poskočila.
Lena začínala trochu panikařit, nevěděla, jestli koukat na Chansey nebo na talíř s jídlem. Kdo ví, co hrozného by se mohlo stát, kdyby spustila oči z toho talíře?!
Když Chansey opustila pokoj, Leně chvilinku trvalo, než se dostala z tranzu. Hlasitě vydechla a znatelně se uvolnila. "Fjuu...WHAA," vyhkla, když se před ní znovu objevila růžová tlapka nebo co to bylo. Vytřeštěně zírala a na to, co držela a pak zase na pokemona, jemuž patřila. Zůstala na nějakou dobu ztuhlá na místě, nemohla se hnout. Chansey byla sakra moc blízko. Leně zabrolo nějakou dobu, než jí došlo, co má udělat. "Chansey nám přinešla snídani," dolehli k ní konečně slova od Riky. Lena opatrně nátáhla svou třesoucí se ruku před sebe a vzala si od Chansey, co jí nabízela. Ale v momentě, kdy už to všechno držela, nebyl schopná hnout rukou zpátky a tak jí nechala prostě a jednoduše nataženou. Polkla. "D-Díky," řekla směrem k Chensey tím nejméně roztřeseným hlasem, který ze sebe momentálně dokázala vydat. Pak už je zírala, zase. Bylo toho dost? Odejte už ta růžová koule? Nebo tu zůstane stát a zírat Leně do duše? Lena byla totiž přesvědčená, že přesně to celou dobu Chansey dělala.

Vance Rayn

No, něco se tam rozhodně dělo, a Vance až tolik nechápal, co se to tam vlastně děje. S klídkem tam pojídal v rohu svojí bagetku a nechápavě koukal na celou situaci. Bylo očividné, že má Lena s Chansey chudinkou nějaký problém, ale co to bylo? Byla vystrašená z fluffu? Měla jen s Chansey specificky špatnou zkušenost? Fungovala jako Mike a všechno kawaii viděla jako ruce démonů? A nebo se bála kulatých pokemonů? To by bylo výhodné.. jednoho takého kawaii kulatého měl připraveného, to by proti Leně mohlo fungovat v nějaké bojové konfrontaci, kdyby měla přijít, což se pravděpodobně někdy stane!
No, i tak moc ale neměl jak víc na to reagovat, tak to prostě neudělal, a dál fandil z opodál. Nějak to dopadne, pak půjdou dál se svým životem. Tak nějak život fungoval, zvlášť ve světě Pokemonů, kde desetileté děti chodili na svoje dobrodružství..

Chansey byla nadšená, když si od ní Lena konečně vzala jídlo. Radostně vykřikla, doběhla k stále ještě ležícímu Alexeovi a naravala mu do pusy preclík... pak odběhla z místnosti vesele hopsajíc.
"chansey, chansey, chansey..." bylo slyšet ještě chvíli poté, co zmizela...

O 52 minut později...

Všichni konečně byli vzhůru, najezení a více či méně připravení... aby se vyhnul další návštěvě Chansey, Alexei raději odnesl nádobí dolů sám, mnouc si přitom pohmožděnou hubu... jakmile se vrátil zpět, tak se podíval na gang...

"Tak jak to vidíte bando?" zeptal se. On sám neměl zrovna moc plánů... nejspíš jít do dalšího města? Nebo se toulat cestou a hledat Pokémony? hmmm

Rika Hearst
 
Chansey odešla a tak zase v místnosti nastal klid a všichni se mohli v klidu nasnídat. Což bylo určitě lepší, než když tu ten růžový kulatý pokémon chanseyoval jak na lesy. Poté, když se i Alexei vrátil potom, co odnesl všechno to nádobí dolů, padla důležitá otázka. Co budou dělat. "No...venku to vypadá, že bude pršet...tak nevím." pronesla Rika a podívala se na ostatní, jestli někoho něco nenapadá.